O falešných vzpomínkách
Internetový magazín Slate provedl v roce 2010 neobvyklý experiment. V době, kdy byly vztahy mezi USA a Íránem velmi napjaté, ukázal tisícovce svých čtenářů fotografii amerického prezidenta Baracka Obamy, potřásajícího si rukou s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Slate se čtenářů zeptal, zda si na fotografii vzpomínají, případně jaké pocity v nich vyvolává. Zhruba 21 procent dotázaných si vybavilo, že fotografii vidělo, dalších 25 procent si sice na tuto konkrétní fotku nevzpomnělo, nicméně si byli jistí, že k dané události došlo a svěřovali se s pocity, které to v nich evokovalo. Vtip byl samozřejmě v tom, že fotografie byla hezky česky řečeno „fake“upravený ve Photoshopu.
Kromě této fotky magazín ukázal čtenářům ještě několik dalších upravených fotografií (třeba prezidenta G. W. Bushe relaxujícího na svém ranči s baseballistou Rogerem Clemensem v době, kdy na jihu USA řádil hurikán Katrina), promíchaných s reálnými snímky. Celkem polovina respondentů u zfalšovaných fotek uvěřila, že k zobrazeným událostem skutečně došlo a u patnácti procent to vyvolalo falešné vzpomínky.
Experiment připoutal pozornost několika psychologů, kteří dostupná data dále analyzovali a zjistili, že lidé byli více ochotni věřit falešné zprávě, pakliže korespondovala s jejich politickým přesvědčením. Liberálové více věřili, že prezident Bush v době, kdy řada Američanů trpěla, odpočíval ve společnosti Clemense, konzervativci byli zase přesvědčenější, že se Obama vřele vítal s jedním z tehdejších největších nepřátel Spojených států. Nejenže si lidé poměrně snadno vytvářejí falešné vzpomínky, jakmile si je utvoří, velmi pevně se jich drží.
Názorně to ukázal jiný výzkum, kde se vědci vybrané skupiny lidí v horizontu několika let opakovaně ptali, co dělali při teroristických útocích z 11. září 2001. Ačkoli se odpovědi těch samých lidí v průběhu doby měnily, jejich přesvědčení, že vzpomínky přesně odpovídají realitě, bylo celou dobu neochvějné. Řada dalších výzkumů ukázala, že falešné vzpomínky se v nás pevně usazují, když jsou nám fake news opakovány stále dokola, když důvěřujeme zdroji informace, případně když tuto zprávu šíří lidé z naší sociální bubliny. Jinak řečeno, ideálním podhoubím pro falšování naší paměti jsou sociální sítě.
Jestli vás výše zmíněné děsí, raději nečtěte dál. Americký web BuzzFeed minulý týden zveřejnil video, na kterém za použití aplikace FakeApp přetvořil starší videozáznam Baracka Obamy a do jeho úst vložil zcela jiné sdělení (zájemci nechť do internetového vyhledávače zadají You Won’t Believe What Obama Says In This Video!). Řečeno s autory videa „vstupujeme do éry, kdy mohou naši nepřátelé zařídit, že kdokoli může v libovolný moment říct cokoli“. Odlišit pravdu a lež je zase o něco těžší. Tohle nedopadne dobře.
Řada dalších výzkumů ukázala, že falešné vzpomínky se v nás pevně usazují, když jsou nám fake news opakovány stále dokola, když důvěřujeme zdroji informace, případně když tuto zprávu šíří lidé z naší sociální bubliny