Alegorie čili jinotaj

Slovo alegorie (česky jinotaj) v sobě skrývá dva řecké výrazy: „allos“, česky jiný nebo cizí, a „agoreuó“, jehož význam je „mluvit na agoře“čili „vyjadřovat se ve veřejném prostoru“. Jeho význam je tedy „veřejné mluvení o něčem jiném“– což ovšem nedává moc smysl bez skrytého předpokladu, že se posluchači dovtípí, co je tím skutečným tématem promluvy.

Takový jinotaj bývá docela užitečný tehdy, když se o nějakém tématu – nebo možná o mnoha tématech – nehodí veřejně mluvit, ať už z jakýchkoliv důvodů (jimiž nemusí být jen politická nesvoboda nebo politická korektnost). Ale i ve volnomyšlenkářských společnostech jinotaj často užívají lidé od pera – třeba spisovatelé nebo autoři filmových scénářů, kteří tak v tom případě nečiní z obav

Pondělí Neff před následky otevřeného vyjadřování, ale proto, že prvoplánové zápletky bývají nudné a nedá se s nimi uspokojivě umělecky pracovat. Takové užití alegorie má ovšem háček, nebo přímo hák: ve svobodné společnosti nemusí pro její rozklíčování existovat vhodné podmínky. Občané totiž nejsou vycvičeni v dovednosti číst mezi řádky: to chce prostě jistý trénink, aby ze zprávy, že „příslušníci branné moci zaujali předem připravené pozice“, vysvitlo, že wehrmacht byl zase bit, nebo abyste z toho, že „ÚV KSČ ocenil přínos pracujících v papírenském průmyslu pro řešení situace vnitřního trhu“, poznali, že toaletní papír nebude k sehnání ani v příštím roce.

A tak se snadno stane, že nevytrénované oko a mysl alegorii vůbec nepostřehnou – natož aby

Úterý Putna

Středa Baldýnský byly schopny odhalit, o čem „jiném“že mluví. Pak ovšem opravdu příběh lásek jedné plavovlásky vypadá jako absurdní a vůbec ne dobrý film, a když, má panenko, hoří, zdá se to být nanejvýš reflexe lidské malosti, ale kde by se v těch filmech vzala nějaká kritika společenských poměrů? Larry Flint bojuje tak maximálně za své dost špinavě vydělané peníze – a vůbec to na povrchu nevypadá, že je v příběhu o něčem „jiném“vlastně jen nedůležitou figurou. A tématem přeletu přes kukaččí hnízdo je prostě život v blázinci. Kdeže by se to nějak mohlo týkat zločinů komunismu, ba jeho největšího zločinu vůbec: zotročení stovek milionů lidí a zničení jejich životů – vždyť přece slovo „komunismus“za celý film ani jednou nepadne. A že by sestra Ratchedová, s krásnou tváří a od-

Čtvrtek

Oliva hodláním prosadit pro své chráněnce i proti jejich vůli jen samé dobro, mohla být alegorií nějaké organizace – třeba komunistické strany? Bláznivý nápad – vždyť není organizovaná ani v odborech! A tak bychom mohli pokračovat.

Děsí mne, že by měl být pravdivý závěr, že pro pochopení alegorie o útlaku a nesvobodě je potřeba je nejdříve prožít. A děsí mne i představa, že jednou někdo bude v Národním filmovém archivu – vlevo dole v jedné ze skříní – hledat Formanův film s titulem „Brežněv je džentlmen“. KAREL OLIVA

Pátek Šustrová Sobota Hanák