Řekne si Kim o konec sankcí?

PCHANMUNDŽOM/PRAHA Když se v dubnu 2012 mladičký severokorejský vůdce Kim Čong-un poprvé veřejně obrátil k národu, dušoval se, že už si Severokorejci nikdy nebudou muset „utahovat opasky“. Bylo to jen pár měsíců poté, co na sklonku předešlého roku zemřel jeho otec, a totalitní země na severu Korejského poloostrova si zrovna připomínala jeho nedožité narozeniny. Co měl tehdy jeho 28letý nástupce na mysli, se vykresluje v mlhavých obrysech teprve nyní v souvislosti s dnešním ostře sledovaným setkáním v Pchanmundžomu.

Právě tam, v demilitarizované zóně, která dělí Korejský poloostrov podél 38. rovnoběžky, přistoupil severokorejský vůdce po měsících apelů a smírných výzev jihokorejského prezidenta Mun Če-ina na setkání. Není prvním mezi vůdci znesvářených Korejí, jejich předchůdci se setkali v minulosti už dvakrát. Je to ale poprvé, co severokorejský vůdce od konce korejské války překročí hranici na jih. A vůbec poprvé se předem vědělo, že se otevřeně bude jednat o „denuklearizaci“.

Zdá se ovšem, že každá ze stran si pod tímto pojmem zjevně představuje něco jiného. Soul ruku v ruce sWashingtonem žádají úplnou likvidaci severokorejského jaderného arzenálu a zařízení k jeho výrobě. Uplynulý pátek, jen pár dní před ostře sledovanou schůzkou, vydal režim v Pchjongjangu přelomové prohlášení. Po setkání vládnoucí Korejské strany práce izolacionistická země oznámila, že pozastavuje své jaderné a balistické testy a že uzavře testovací zařízení. O existující výzbroji se v něm ale mlčí.

Otcova vojenská doktrína se naplnila

Navíc není jasné ani to, zda Pchjongjang nevyrukuje s požadavky. Ještě pár měsíců nazpět hrozil jadernou apokalypsou Washingtonu a jeho spojencům, Jižní Koreji, která hostí na 30 tisíc amerických vojáků, nevyjímaje. Náhlý obrat Kim Čong-unova režimu navíc sám o sobě vyvolává množství otázek. Těmi nejpodstatnějšími z nich je, proč a proč zrov- na teď. Náznaky zazněly v Kim Čong-unově příslibu, že Severní Korea bude usilovat o „příznivé“mezinárodní prostředí pro ekonomický rozvoj. Naznačuje to snahu utnout mezinárodní sankce, které léta škrtí už tak zbídačenou severokorejskou ekonomiku.

Zvěstuje to ale také ještě přinejmenším jedno: možný konec Kim Čong-ilovy doktríny známé jako songun. Teorie stavící armádu na první místo a podřizující veškerý politický a hospodářský život v zemi jejím potřebám. Důvod je prostý. Plné obranyschopnosti už totiž Severní Korea dosáhla – vývojem jaderného arzenálu. Další testy už nejsou potřeba. Ten poslední, v pořadí šestý, loni v září prokázal, že Severní Korea je schopná vyvinout nálož, které zahraniční experti přisuzují sílu rovnající se 70 až 280 kilotunám TNT. Tedy mnohonásobně větší, než tomu bylo u pum svržených na Hirošimu a Nagasaki.

Teď je podle Kim Čong-una čas soustředit se na hospodářský rozvoj. Ostatně, možná ani není na výběr a přišel ve skutečnosti s geniálním zastíracím manévrem. Jak totiž naznačily zkraje tohoto týdne nezávisle na sobě dva čínské vědecké týmy, Severokorejcům se zřejmě jejich jaderná střelnice, ukrytá v útrobách hory Mantapsan na severovýchodě země, definitivně zhroutila. Od roku 2006 se tam uskutečnilo všech šest nukleárních testů. Po posledním se ale alespoň částečně podle čínských expertů hora sesunula. A co hůř, podle jednoho z týmů poslední exploze patrně způsobila, že také může unikat do ovzduší radioaktivní spad.

O úmyslech severokorejského vůdce si zřejmě Soul nedělá iluze. Zasednout s ním k jednacímu stolu se mu ale jeví ve všech ohledech lepším plánem, než dál eskalovat vojenské manévry jako dosud. Byť za jistou cenu: po letech mezinárodního vyloučení dosáhl Kim přinejmenším toho, že s ním svět jedná jako s rovným. Koneckonců nynější summit s jihokorejským prezidentem je předehrou k další historické schůzce. Koncem května či začátkem června se má sejít se šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem. A zatímco dnešní setkání v Pchanmundžomu podle analytiků zřejmě nepřinese nic, na čem by se vyjednavači předem nedohodli (spekuluje se třeba o možném setkání rodin rozdělených korejskou válkou), co čekat při schůzce za měsíc, si zatím nikdo netroufá odhadnout.

Po měsících smírných výzev se Soul dočkal a poprvé od konce korejské války vůdce totalitního severu slíbil překročit hranici na jih. Jeho náhlý obrat a příslib ukončení jaderných testů ale vyvolává řadu otázek.

Poznámku k tématu čtěte na straně 14