Zpátky k nevinnosti filmu
Kdo by neznal první filmovou grotesku Pokropený kropič anebo legendu o tom, jak při promítání Příjezdu vlaku do stanice diváci uskakovali ze sedaček, neboť věřili, že je zajede promítaný vlak. Tyto a dalších 106 filmů od otců kinematografie bratří Lumi`erů nechal Thierry Frémaux zrestaurovat a opatřil je též hravým komentářem. Pásmo Bratři Lumi`erové pak působí jako ohromující jízda k samotným začátkům filmového umění.
LN Podle jakého klíče jste filmy bratří Lumi`erů vybíral?
Byl jsem si vědomý, jaké množství filmů Lumi`erové natočili. Nemohl jsem ale začít jinými než těmi, které všichni znají: Pokropený kropič, Příjezd vlaku do stanice a podobně. A pak jsem se řídil především tím, aby šlo o pásmo bratří Lumi`erů. Nechtěl jsem dělat vlastní film.
LN Proč ne?
V Cannes každý rok rozhoduju o stovkách filmů. Posuzuju je a soudím. Nechtěl jsem najednou chodit za lidmi: ‚Podívejte, co si myslíte o mém filmu?` Mým cílem zkrátka bylo udělat pomocí filmů bratří Lumi`erů film bratří Lumi`erů. A taky jsem chtěl jejich práci dostat zpátky do kin. A to jde snáz v tom dnešním formátu devadesátiminutového pásma. Vezměte si, že před těmi sto dvaceti lety promítání trvalo půl hodiny. To jenom pro dokreslení, jak se za ty roky film vyvinul.
LN Toužil jste po tomhle filmu dlouho?
Už před lety jsem promítal lumiérovské filmy z DVD a vedl k nim živý komentář. Teď jsme je ale zrestaurovali do vysokého roz- lišení a Francouzům se díky tomu vrátilo jejich dědictví. Vždyť nevíme, kdo vymyslel literaturu, malířství anebo hudbu. Zato víme, že první filmaři žili v Lyonu a první promítání se uskutečnilo v Paříži.
LN Uskutečnil jste během restaurování starých filmů nějaký objev?
Za ty roky filmy zestárly. Když jste si je pustili na promítačce, některé byly příliš tmavé, jiné zase přesvícené anebo vyšedlé. Ze skeneru ale vylezly všechny stejně kvalitní, perfektní!
LN Jak vnímáte digitální restaurování filmů?
Není to originál, ale propozice. Jsem však přesvědčený, že tahle naše digitální verze zprostředkovává původní obraz z kinematografu věrněji než 35mm film.
LN Řekl byste to Quentinu Tarantinovi, který se bije za filmovou surovinu?
Jemu to říkat nebudu, určitě by se chtěl se mnou prát!
LN Jak dnešní lidé na lumi`erovské filmy reagují?
Fascinují je na nich dvě věci. Tou první je realita. V digitální době, kdy je možné obrazem jakkoli libovolně manipulovat, je vzrušující promítnout 50 vteřin něčeho, co se skutečně odehrálo tak, jak to vidíte. A druhou věcí je nevinnost. Picasso kdysi řekl, že mu trvalo celý život, než se naučil kreslit jako dítě. A tohle je podobné – lidé na plátně viděli sami sebe takové, jací skutečně byli, jak se chovali. Pro filmaře je neustále výzva tohle zachytit. Kdo jsem, kdo jsou ti druzí? Je to pořád aktuální. V tomhle ohledu mi připadá, že sledovat Lumiéry je jako vyčistit si oči.
LN Jak vidíte budoucnost filmu?
Filmová řeč jako taková zvítězila. Vidíme ji v reklamách, v televizi, na Netflixu, všude okolo nás. Ale podle mě k filmovému zážitku patří také promítání v kině. To je mimochodem taky Lumiérův vynález. A kino dnes bojuje o místo na slunci především s internetem. Věřím ale, že kino přežije, neboť přežilo i nástup televize v 50. letech.
Do českých kin vstoupilo pozoruhodné pásmo nazvané Bratři Lumiérové. Stovku krátkých filmů od průkopníků kinematografie sestavil Thierry Frémaux, jinak též šéf nejslavnějšího filmového festivalu světa v Cannes.
LN Proč ale do kina chodit?
Podívejte, já jsem asi největší specialista na Bruce Springsteena. Řeknu vám o něm všechno. A rád si ho poslechnu doma nebo na chalupě. Ale Bruce z desky a Bruce naživo, to je úplně jiná liga. Jiný příklad je film Dunkerk – doma prostě nepůsobí tak mocně, velkolepě a hlučně jako v kině. Byla to taky nejlepší filmařská odpověď na nástup Netflixu! A takhle můžu pokračovat dál. Miluju fotbal. Doma u televize si můžu otevřít pivo a dát si k tomu pizzu, jenže až příští neděli přijede k nám do Lyonu PSG, tak na stadionu prostě nemůžu chybět!
LN Když vybíráte filmy na festival do Cannes, tak si je nikdy nepustíte na počítači?
Neexistuje, abych si pustil film ve vlaku na laptopu. Bylo by to snadné, pořád cestuju mezi Lyonem a Paříží. Ale dneska je tak snadné poslat bluray anebo link, který si nechám vypálit na disk. Filmy si pak promítám v domácím kině.
LN Festival v Cannes vedete od roku 2001. Pamatujete si, kdy jste tam byl poprvé?
Zajisté! Bylo to v roce 1979, promítala se Apokalypsa. Já jsem si akorát udělal řidičák, takže jsem nasedl do auta a vyrazil. Z Lyonu je to štreka, pět hodin.
LN Viděl jste nějaké filmy?
Neviděl jsem nic! Pro mě ale bylo hlavní, že jsem byl na tom místě, které jsem si okamžitě zamiloval. Zdržel jsem se pár dní, přespával v autě. Miloval jsem ten festival ještě dřív, než jsem se tam stal šéfem.
LN Může vůbec i dneska film v lidech vyvolat podobné ohromení jako kdysi?
Věřím, že taková Apokalypsa vás na plátně bude šokovat stále. A výjimeční filmaři přicházejí stále. Na druhou stranu je potřeba, aby se film učil na školách. Aby existovaly osnovy a učitelé, kteří pro něj naše děti nadchnou.
Autor je filmový publicista