Uber je jen začátek
Po taxících budou vláda a úřady muset řešit hotely či poštu. A to bude teprve jízda
Kdo by přepisoval Machiavelliho manuál vládnutí pro 21. století, může si dění v Česku rovnou zaznamenat do kapitoly Malá země vs. velká firma. Potýkání se naší vlády, úředníků a samospráv se zakořeněnými taxikářskými mafiemi a Uberem v posledních třech letech je zkrátka přímo učebnicový příklad. Jak se to dělat nemá, a to prakticky na žádné straně. Nejprve problém ignorujeme, pak se o něj politicky přetahujeme, aby nám explodoval ve dvou největších městech nedlouho před komunálními volbami. A tak namísto rozmyšlené změny zastaralých předpisů narychlo hasíme, přičemž se všichni snaží přitlačit ostatní ke zdi, zatímco sami stojí v koutě.
Řešení problému s křičícími taxikáři, který snad dnes konečně uzavře premiér, je ale pouhý začátek. Moderní technologie nejsou žádná magie, nadnárodní společnosti jen útočí na zamrzlé trhy, kam s pomocí jednoduché mobilní aplikace přináší novou konkurenci. A přitom ignorují často přežité zákony a umělé bariéry podnikání. Nejde tak o nějaké vzájemné půjčování ladem ležícího nářadí, aut nebo bytů mezi lidmi, onu módní sdílenou ekonomiku. Ta je u nás ve stadiu vtipu, což dokazuje i její asociace, založená a spravovaná PR agenturou sdílející snad jen peníze klientů bažících dostat se do médií.
Jde o to, že platformy jako Uber rozbíjejí monopol taxikářů, stejně jako Airbnb monopol hotelů a hostelů na ubytování. Čeká nás tak ještě horší bouře, až někdo využije oprávněnou zlobu voličů na raketově rostoucí ceny nemovitostí v centrech měst, a to zdaleka nejen v tom hlavním. A co teprve bude dělat kvalitními a rychlými službami proslulá Česká pošta, až přijde gigant Amazon se svou univerzální doručovací službou, před kterou se dnes klepou i kurýrní hvězdy jako Fedex či DHL?
Jak jsme prohráli válku
Paradoxně byl případ Uberu snadná a předem prakticky vyhraná bitva. Na trh ovládaný nenáviděnými mafiány přišla štika zvenčí, zákazníci byli spokojení a stačilo jen povolit legislativní opratě. Namísto toho začali celou věc zneužívat ve vzájemném souboji dva sociálnědemokratičtí (ne) přátelé Tomáš Prouza a Jan Mládek. Tehdejší vládní „pan digitální agenda“se pokusil vyšoupnout z křesla všehoschopného ministra průmyslu, který kontroval narychlo zfušovanou studií a překotnou aktivitou. Vše přistálo na hlavě nepříliš bystrému a průbojnému úředníkovi, který ani není právník, takže jen těžko sám vyjednává klíčové dokumenty. A za odměnu bude brzy povýšen do Bruselu.
Doutnající průšvih se pokusil řešit Prouzův nástupce OndřejMalý. Exkolega novinář a bojovník s předraženým mobilním voláním a internetem ovšem zdědil akorát plno slibů a ne právě objektivní analýzu obsahující perly, jako je kapitola Názory taxikářů na službu Uber. K tomu pražskou primátorku Krnáčovou a její poradce nepochopitelně nadržující taximafii. Do toho se ještě na straně Uberu vyměnilo vedení, nový šéf se promenuje v lifestylových ča- sopisech a veškerá pozitivní aktivita k české veřejnosti odumřela, naopak se projevila arogance nadnárodní korporace. Zcela neuvěřitelně tak začala získávat navrch právě mafie „drožkařů“a jejich dispečinků. Před sebou tlačí startup Liftago, jehož šéfové se v boji za udržení vysokých cen neštítí veřejně vystupovat jako moderní průkopníci, ve skutečnosti ale sabotují jakékoliv snahy o pozitivní změny.
Přitom ani tahle válka zdaleka není u konce. I když se Uber s vládou dohodne, ke změně předpisů je ještě dlouhá cesta. Bude trvat, než si budeme moci volně vybírat mezi levnou, kvalitnější a dražší a luxusní službou nebo si v autě naopak legálně přivydělat a platit snadno a poctivě daně, jak je běžné třeba v Estonsku.
Počkáme, až to bouchne
Hlavní problém je v nechuti většiny českých úředníků a politiků řešit problémy, které se dají už dnes snadno předvídat pouhým nahlédnutím do zahraničních novin. Velmi podobný příklad jsou ve finančnictví takzvané ICO. Jednoduše snaha firem obcházet burzu a vybírat peníze od investorů pomocí vydávání vlastních kryptoměn namísto akcií či dluhopisů. Česká národní banka zavírá oči a odkopává od sebe hrozící práci navíc s jednoduchým argumentem, že to bude řešit, až bude potřeba. Tedy až někdo zneužije absenci pravidel k okradení nemalého počtu důvěřivců, vše se jednoduše zakáže a bude. Oblíbenou taktikou českého byrokrata je i čekání na Brusel, neboli „proč bychom něco sami dělali, počkáme, až to vymyslí v EU a my to jen přeložíme“.
Nové technologie, firmy a obchodní modely zkrátka odhalují hlavně problémy a resty v současné ekonomice a její regulaci. A s nimi i skřípající fungování naší státní správy, krom těch několika málo pozitivních výjimek. Pokud se nová vláda nerozhodne konečně dát bující digitální ekonomice náležitou váhu a prioritu, budou jí všechny Ubery, Airbnb a další politicky pronásledovat jako zlý sen. A doplatíme na to bez výjimky úplně všichni.