Sejdou se Kim a Mun

Najde se shoda v tom, co znamená denuklearizace?

Vdobách, kdy kvetly politické vtipy, řada z nich začínala takto: „Sejdou se Carter a Brežněv...“Ta doba už je pryč, hlavně proto, že skončily časy, kdy o osudu světa rozhodovali dva muži. I dnes se sejdou dva důležití muži – Kim Čong-un a Mun Če-in, lídři Severní a Jižní Koreje. Ale ze setkání na proslulé demarkační linii v Pchanmundžomu zřejmě nevzejdou ani vtipy, ani zásadní přelom.

Není to první osobní kontakt lídrů Severu a Jihu. Ale ten nejsledovanější se odehrál roku 2000, kdy Kim Čong-un ještě ani nedokončil školu. A hlavně: kdy Sever ještě neměl atomovou bombu. Z toho plyne, že dosavadní zkušenosti mají slabou výpovědní hodnotu, navíc zásadním krokem bude stejně až za měsíc osobní setkání Donalda Trumpa s Kimem. Dnešní rozhovory Kima s Munem mohou být nanejvýš sondážní.

Zřejmě největší problém přináší slovo denuklearizace. Často se nyní používá a Trump se na ni prý těší. Ale, jak by řekl Švandrlíkův major Terazky, „Čo je to taká denuklearizácia?“Mnozí, možná i Trump, si ji představují tak, že se KLDR vzdá jaderných zbraní a umožní kontrolu výměnou za své uznání ze strany USA, mírovou smlouvu a normalizaci vztahů. Ale Kim by působil jako blázen, kdyby na takový obchod přistoupil. Denuklearizaci chápe tak, že ukončí jaderné testy, beztak již hotové, ale Bombu a příslušnou technologii si ponechá.

Ta představa je nepřijatelná pro USA (i proto, že by inspirovala Írán). Ale je nepředstavitelná i pro spojence v Jižní Koreji a Japonsku? To je jiná otázka. Pro tyto země – přes jejich výhrady ke Kimovi – je stabilní a jakž takž vypočitatelná KLDR větší prioritou než bezjaderná KLDR. Možná uvažují i tak, že než riskovat stále větší tlak na izolaci Kimova režimu, je lepší nějaká dohoda s ním. I za cenu, že mu zůstane Bomba. Právě takové detaily se dnes mohou sondovat. Zbyněk Petráček