Vatikánský rekordman končí
Mise velvyslance Pavla Vošalíka trvala deset let. Zažil dva papeže, návrat kardinála Berana i poctu Anežce
PRAHA „Služba v diplomacii není katalog cestovní kanceláře, kde bych si mohl říci: u mořemě to už nebaví, pojedu do hor. Pokud mě stát někam vyšle, mám mu sloužit, dokud mne tam potřebuje,“zní profesní krédo diplomata Pavla Vošalíka. Ani on si ale asi nepředstavoval, že se stane rekordmanem mezi českými velvyslanci. Ambasádu u Svatého stolce vedl téměř deset let. O mnoho déle, než bývá obvyklé.
Domů do vlasti se vrátil včera – po 3499 dnech zahraniční služby. Mimochodem tím výrazně překonal předchozího vatikánského „Metuzaléma“. První porevoluční ambasador František Xaver Halas strávil ve stínu svatopetrské baziliky o rok méně. Přitom u Svaté stolice zastupoval dokonce dva státy. Nejprve Československo a po rozdělení federace samostatné Česko.
Vošalíkovo působení v srdci katolického světa korunoval nedávný převoz ostatků kardinála Berana, v němž se velvyslanec během své mise osobně angažoval. Loni na podzim kvůli němu poslal dopis kardinálu Pietrovi Parolinovi, který je hlavním diplomatem papeže Františka. Svatý otec s žádostí souhlasil a někdejší český primas se mohl vrátit do Prahy, odkud ho v šedesátých letech vyhnali komunisté.
Bůh ti žehnej, Anežko
Repatriace kardinála Berana ale není zdaleka jediným výrazným okamžikem spojeným s mnohaletou diplomatickou misí Pavla Vošalíka ve Věčném městě. Dekrety velvyslance předal ještě do rukou předchozího papeže Benedikta XVI. O rok později se hlava katolické církve vydala na návštěvu České republiky.
Šéf ambasády byl při tom, když byl současný český primas Dominik Duka jmenován kardinálem. Zúčastnil se také zádušní mše za zesnulého prezidenta Václava Havla, která se konala přímo ve Svatém Petru, při níž i význační vatikánští činitelé hovořili česky a citovali soustrastný dopis Benedikta XVI.
Unikátní událostí pak bylo umístění sochy české světice Anežky do krypty pod svatopetrskou bazilikou. Místo pro skulptu- ru z vyhnánovského pískovce vybral již současný papež František, který jí následně i požehnal. Akt byl výjimečný proto, že do chrámu v centru katolické církve nová umělecká díla často nepřibývají.
„Netroufám si být vykladačem myšlenek papeže Františka, ale připomínáme si Svatý rok milosrdenství a Anežka je symbolem toho, co od něj Svatý otec očekává,“uvažoval Vošalík před dvěma lety.
Loni byl pak svědkem další výjimečné události, v níž se ale přímo neangažoval. Otec František o Velikonocích pokřtil paní Taťánu Čempelovou z Dětmarovic. Stala se vůbec první Češkou, jíž se takové pocty od papeže dostalo.
Během roků v křesle velvyslance toho Vošalík stihl hodně. Mezi diplomaty je ale obvyklé, že po čtyřech pěti letech své posty opouštějí a míří jinam. Buď do Černínského paláce, nebo na další zahraniční štaci. Ostatně ne náhodou se říká, že velvyslanci, kteří příliš dlouho setrvávají na jednom místě, začnou po čase zastupovat spíš zájmy hostitelské země místo té, která je na misi vy- slala. Také vatikánský veterán postupem času cítil, že potřebuje změnu. Z ustrnutí na jednom místě byl unavený, jeho diplomatickou rotaci ale zablokovala nepřízeň osudu.
„Nekonečné“čekání
Na římské adrese Via Crescenzio 91 ho měl vystřídat tehdejší dlouholetý ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt. Snaživý ceremoniář si misi ve Vatikánu vysnil, jenže se dlouho neměl k tomu, aby skutečně odjel. I když na Hradě skončil jeho předchozí zaměstnavatel Václav Klaus, Forejt zůstal a pracoval pro jeho nástupce Miloše Zemana.
Současný prezident se sice za svého oddaného služebníka přimluvil přímo u papeže Františka, zároveň se však protokoláře nechtěl zbavit. Ten na Hradě skončil až nuceně po mediálně propíraném skandálu, který mu však zároveň zabránil v nástupu na vysoce prestižní diplomatický post.
Vošalíkovi tak opět nezbylo než otestovat svou trpělivost a výdrž. Jeho (s nadsázkou) „prázdniny v Římě“se ještě protáhly. „Vatikán se za dobu mé služby proměnil. Nastoupil jsem za papeže Benedikta, nyní je tu František a celé to prostředí najednou generuje úplně jiné, nové podněty. Nenudím se tady,“snažil se zachovat si optimismus.
Zároveň ale nelenil a pokoušel se hlásit na jiná místa v diplomatických službách. Například na místo druhého muže washingtonské ambasády. Neuspěl. Stejně jako se svými dalšími přihláškami. Nakonec ho „zachránil“až Václav Kolaja. Někdejší politický náměstek na ministerstvu zahraničí dostal agrément a v první polovině května nastoupí na Vošalíkův post. Rekordman mezi velvyslanci se tak z nejmenšího státu světa mohl vrátit domů.