Koření po dědovi nešlo odmítnout
Pěstovat a zpracovávat papriku začal Josef Beníček už v roce 1932. Jeho příjmení se později prolnulo do názvu firmy Benkor. Nové začátky po restituci nebyly snadné, ale vnučce Marii Pravdové a jejímu otci se výrobu koření povedlo vzkřísit a dnes firma počítá obrat kolem 32 milionů korun ročně.
Na první pohled byste nejspíš nepoznali, co se v areálu společnosti Benkor vyrábí, ale pronikavá vůně dlouho nenechá nikoho na pochybách. Tu návštěvníka praští přes nos výrazný anýz tak typicky evokující pendreky a lékorky, tu ho omámí sladká skořice. Ve skutečnosti tu vznikají více než dvě stovky druhů koření a sušených bylin a přes 150 kořenicích směsí.
„Nejvíce jde na odbyt klasika, jako je kmín, pepř, paprika, majoránka a skořice,“říká Marie Pravdová, majitelka firmy, která loni oslavila pětaosmdesát let od svého vzniku. Kupříkladu černého pepře a kmínu tu zpracují po čtyřiceti tunách ročně, skořice zhruba polovinu.
Čas od času ale i kořenářství pohltí módní vlna. „Teď je to třeba chilli a kajenský pepř, předtím byla zase vyšší poptávka po bílém pepři,“dodává.
Když se před jakýmkoliv českým biologem Marie Pravdová zmíní, že podniká v Mělnické Vrutici, rozzáří se mu oči. Přes cestu leží přírodní rezervace Polabská černava, severně se rozléhá chráněná krajinná oblast Kokořínsko. Kromě vzácných rostlin se tu odjakživa zemědělství dařilo. To je nejspíš i důvod, proč tu ve 30. letech minulého století Josef Beníček, dědeček Pravdové, začal pěstovat vlastními silami vyšlechtěnou papriku. Po vzoru svého otce byl trhovcem a později si v Praze otevřel obchod s kořením.
„Těžko říct, proč ho zrovna lákala paprika, děda byl ze Suché Lozi, z Moravského Slovácka, a možná že měl rád gulášek,“přemítá Pravdová. Později do Mělnické Vrutice, obce o 81 domech nedaleko Mělníka, přesunul z pražského Karlína i mlýn na papriku poháněný parním strojem. Na tehdejší dobu moderní výroba vítala nápisem Parní automatické mlýny na papriku a koření.
Jenže přišla druhá světová válka a statek obsadili Němci. Ještě chvíli pak Beníček papriku pěstoval v okolí dnešní továrny a mlýn a sušárny rozvíjel až do znárodnění. Za socialismu se výroba stala součástí Fruty.
Když po revoluci přišel otec Marie Pravdové s myšlenkou získat firmu zpátky, její vnitřní reakce pravila „jen to ne“. Pracovala „Občas si tu připadám jako archeolog,“
v oboru farmacie a zaměstnání ji bavilo. „Jenže tatínek byl hlava rodiny a autorita a já si stejně myslela, že se nám to nepodaří, tak jsem souhlasila,“přiznává Pravdová.
Náročná restituce
Nakonec ji návštěva firmy po dědečkovi, kde do té doby nikdy nebyla, obměkčila.
„Když jsem viděla, jak se tu všichni srotili, jak se s tátou objímali staří kamarádi, na všech bylo vidět, že chtějí, abychom pokračovali. Fruta na tom tehdy nebyla dobře a těžko by si tu na takové ztracené vartě hledali jinou práci. Cítila jsem vůči nim určitou zodpovědnost,“vypráví a bystrý posluchač rozpozná, že se jí při vzpomínkách zalesknou oči. Proto si ani nikdy poté nepřipustila otázku, jestli by udělala něco jinak, jestli litovala, i když nevěřila, že se podnik podaří udržet. „Byl to kaskadérský kousek,“shrnuje dnes.
Restituční proces se skutečně vlekl téměř čtyři roky. „Ve Frutě byl šikovný generální ředitel, který podnik rychle přetransformoval na státní akciovou společnost, jíž se zákon, jak tvrdil, netýkal,“vysvětluje Pravdová.
Rodině nakonec vrátili budovy, které postavil ještě děda Beníček, ale všechno ostatní si musela koupit. „Devět a půl roku jsem platila dluhy státního podniku,“vzpomíná podnikatelka. Činnost se podařilo obnovit v roce 1993 a název firmy Benkor vnikl jako
spojení odkazu příjmení Beníček a artiklu koření.
Při všech těžkostech měla Pravdová alespoň štěstí na dodavatele. „Po Frutě tu žádné použitelné suroviny nezůstaly. Takže první, co jsem dělala, bylo, že jsem objížděla dodavatele a prosila je, aby počkali, než nám banka otevře úvěr. Jedině tak jsme mohli začít,“popisuje. Jen dědou vyšlechtěnou papriku se v důsledku socialistické integrace zachránit nepodařilo.
Dnes firma s 25 zaměstnanci prosperuje, s dluhy se již nepotýká a těší se ze stabilního ročního obratu 32 milionů korun.
Díky své původní profesi ve farmacii měla Marie Pravdová k bylinkám a koření blízko. Nebere je jen jako dochucovací prostředek, ale zajímá se také o jejich léčebné účinky. „Vždy, když připravuji jídlo, zamýšlím se nad tím, co tělo moje nebo ostatních strávníků potřebuje, a podle toho kořením,“říká 63letá Pravdová. Hojně tak používá třeba kurkumu a většina produktů z jejího podniku má certifikaci bezlepkových potravin.
Stejně tak se rychle dokázala vyznat v technologiích. Zato o ekonomii nevěděla zhola nic, ale i ve fakturách se musela naučit orientovat.
Češi, přeborníci v kmínu
Výrobu dědy Beníčka dnes připomínají už jen krátké historické dokumenty. Více než z ní tu zůstalo po státním podniku. I tak při pohledu na dřevěné, dnes už elektřinou poháněné mlýny na vás dýchne kus historie. „Občas si tu připadám jako archeolog a vždycky si musím připomenout, jaký byl děda frajer,“podotýká podnikatelka. Užila si ho ovšem jen do svých 13 let, než zemřel.
Co se roky nemění, jsou dodavatelé. Co roste v Čechách, snaží se Benkor nakupovat doma, ale schází se tu koření a bylinky z celého světa, nejčastěji z Indie. Za důležité Pravdová považuje své partnery pravidelně navštěvovat a budovat vzájemné vztahy. „Už se nám třeba stalo, že jsme celý kontejner sezamu museli zakopat na skládce, protože jej naložili vlhký, a než sem přes moře doputoval, zplesnivěl,“připomíná Pravdová.
Odměnou je pak kromě spolehlivosti třeba i to, že se přiučí něco nového. Od rodinné firmy z Indie si kupříkladu odvezla receptury na směsi jako Garam masala, Tandoori masala či oblíbený bílý kořeněný čaj Dáta masala, který je v kolébce koření tradičním pouličním artiklem.
Suroviny sem přijdou už v usušeném stavu a zde se dále zpracovávají, melou a míchají. „Sušit si rostliny sami ve větším množství zatím neumíme a v nejbližší době to ani nezamýšlím,“říká Pravdová. Na mlýny musí neustále dohlížet mlynář. To je i důvod, proč výroba nejede nonstop. Stěžejní úlohu hned v několika fázích výroby hraje laboratoř, kde se kontroluje kvalita.
Češi podle Pravdové v oblasti koření nejvíce vynikají v kmínu. „Měli jsme a máme tu výborné šlechtitele, k tomu tu jsou dobré klimatické podmínky,“vysvětluje majitelka firmy. O kmínu hovoří jako o své srdeční záležitosti, však se také podílela na tom, aby náš dvouletý kmín získal evropské chráněné označení původu Český kmín. Spolu s předsedou stejnojmenného sdružení si od něj slibovali lepší pozici pro export pro tuzemské zemědělce, ale marně.
Partnerem potravinářů
Benkor do zahraničí vyváží jen pomálu, případně na Slovensko, do Rakouska, Polska a Rumunska. Nadpoloviční většina produkce Benkoru putuje k dalšímu zpracování – nejen do potravinářského průmyslu, ale koření se používá i na výrobu různých extrakcí, v kosmetice nebo do krmení pro zvířata.
„Naše koření najdete třeba na hermelínu, rybách nebo syrečkách,“přibližuje Pravdová.
Zato v regálech velkých řetězců se s ním kvůli tlaku na cenu nesetkáte. Asi rok funguje vlastní e-shop a Marii Pravdové jsou mnohem příjemnější malé ob- chůdky se zdravou výživou či přímo kořenářství. Stejně tak sympatizuje s novým konceptem prodejen Bez obalu, kam si zákazníci nosí na zboží vlastní nádoby.
Ostatně než si lidé něco koupí, rádi vidí, jak to vypadá. To firmu také donutilo změnit vzhled obalů na poloprůhledné, byť se tím krátí trvanlivost výrobku. „Je to náročnější logisticky, ne každému odběrateli vyhovují krátké minimální trvanlivosti, na druhou stranu má koření čerstvé a může se na něj podívat,“podotýká podnikatelka.
Teprve v polovině loňského roku Benkor rozšířil svůj sortiment ještě o bylinné karamely Dolce inspirované filozofií léčitele pátera Ferdy, které do té doby pouze distribuoval. „Receptury jsme převzali od paní Květy Veselé z Chržína, která na tom byla už zdravotně špatně a mně přišlo škoda, aby její výrobky zanikly. Zkaramelizovaný cukr je pro tělo lépe stravitelný,“vysvětluje.
A jaký osud v budoucnu čeká její rodinnou firmu? „Těžko říct. Je to stále o hledání nových cest,“uzavírá Pravdová s tím, že s ní má velké plány. „Věřím, že spolu s šikovnými mladými kolegy realizujeme zamýšlené změny a vypořádáme se s novými legislativními nároky, jako je EET nebo GDPR (evropské nařízení o ochraně osobních údajů), a firma se bude plynule rozvíjet dál,“plánuje Marie Pravdová.
Autorka je spolupracovnice redakce