Lékařské fakulty nešidíme
Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima říká: Nedostatek lékařů není naše věc a počty samoplátců omezovat nebudeme
Stát na nás sedm let kašlal
verzity Karlovy a Správní rada UK. Ministerstvo školství pošle prostředky na vzdělávací a vědeckou činnost podle svých pravidel a my je pak rozdělíme fakultám podle našich pravidel.
Nepříliš. Největší roli hraje v obou případech počet vzdělávaných a náročnost výuky. Ale ne stoprocentní. Jsou tu ještě výkonové ukazatele, které zohledňují například mobilitu (studijní pobyty v zahraničí – pozn. red.) nebo vědecké výsledky. Ministerstvo drželo v letech 2015–2016 váhu výkonových ukazatelů na 24 procentech. V roce
Zdá se vám to moc? Víte, kolik má univerzita celkem zaměstnanců? Jedenáct tisíc! Na rektorátě přibývají částečně v souvislosti s akreditacemi, částečně s ohledem na digitalizaci, zavádění spisové služby, posílení mezinárodních aktivit a podobně. Společné náklady narostly i o prostředky na ekonomický informační systém a technologickou a personální přípravu na ochranu osobních údajů.
Oddělují se hned. A platí se za ně například celouniverzitní počítačové systémy, podobně jako například podpora Pokud se ptáte na to, zda by lékařské fakulty měly podle ministerských pravidel rozdělování příspěvku více peněz než podle univerzitních, pak je odpověď taková, že v letech 2015 a 2016 byly univerzitní principy nastaveny pro lékařské fakulty výhodněji než ministerské, v letech 2017 a 2018 naopak lékařské fakulty ztrácely.
Naše výpočty jsou správné. My jsme poskytli fakultám podklady a výpočty, o které požádaly v rámci debaty o nastavení principů. Kromě toho jsme nabídli, že si mohou příslušné výpočty provést samy, vstupní data našich výpočtů jsme dali k dispozici. Myslíte ubrat jinde? Kde?
Ve vaší otázce se objevuje špatná informace. Na bohosloveckých fakultách se totiž studuje i sociální práce, etika, filozofie i pedagogika. Takže bohoslovců je několik desítek. Kromě toho těch pár bohoslovců rozpočet univerzity opravdu nezruinuje. Od státu dostávají na studenta jen základní sazbu necelých třicet tisíc ročně. Lékařská studia jsou dotovaná částkou zhruba třikrát vyšší. A když jsme u toho, kolik dává stát na jednotlivá studia, je tu nebezpečí, že některé obory kvůli nedostatku financí zmizí, například některé malé obory. Když totiž například arabistiku nebo skandinavistiku studuje pět lidí, tak na ně dostanete ročně pětkrát cca 37 tisíc. A z toho máte uživit dejme tomu tři učitele? Univerzita v rámci svých principů vede debatu o nutnosti podpory lékařských a pedagogických studijních programů a způsob jejich podpory najdeme. Musí být ale postaven na konsenzu. Omezovat zahraniční studenty samoplátce nebudeme. Protože 30 až 40 pro- cent platu učitelů, kteří tam jsou, jde z této anglické paralelky. Aby bylo jasno, jak to funguje. Rozdíl platů mezi lékařem ve fakultní nemocnici a na lékařské fakultě je více než dvojnásobný a tento rozdíl částečně kompenzujeme z anglické paralelky.
Já jen říkám, že možnosti jsou různé. A nedostatek lékařů musí řešit resort zdravotnictví, ne univerzita. Možná vás ale potěší, že pro příští rok chceme udělat jeden malý krok, který ještě musíme projednat s Akademickým senátem UK. Předpokládáme, že některým fakultám nějakou symbolickou částku „utrhneme“a jiným, tedy zejména těm lékařským, ale třeba i fakultám, které připravují budoucí učitele, přidáme. Přitom ale budeme pořád opakovat pravdivá slova o tom, že stát na nás – rozumějte na vysoké školy – sedm let kašlal a rozpočet stagnoval.
Letos je to poprvé přes ty tři miliardy. Předtím šlo o směšné částky, které nepokryly inflaci, a vůbec už ne nárůst mezd. Ten ve veřejném sektoru činil 22 procent, u vysokých škol jen cca pět procent. Jen tak tak že zvýšení pokrylo náklady na energie. A když se podíváte na podíl HDP, který ČR dává na vysoké školy, ten dokonce klesal. V letech 2008 až 2010 šlo na české vysoké školy 0,66 až 0,68 procenta HDP, a v letech 2016 až 2017 dokonce jen 0,45 až 0,47 procenta.
Je nutné říci, že se jedná o případ jedné děkanky jedné fakulty na jedné veřejné vysoké škole. Samotný příběh znám trošku z médií a samozřejmě jsem se i informoval. Problém má několik rovin. Standardně se plat vysokoškolského učitele skládá z několika částí. Je to samozřejmě stanovená mzda včetně osobního ohodnocení a rizikových příplatků. Dále k tomu přicházejí odměny. Ty na Univerzitě Karlově vyplácíme dvakrát ročně v závislosti na hospodářském výsledku dané fakulty, respektive univerzity. Vysokoškolští učitelé mohou být také zapojení do mezinárodních či národních projektů, kde mají část úvazku či odměnu. Pokud jde o evropské projekty, může jít i o vyšší částky. A dalším aspektem může být i to, že vysoké školy mají komercionalizovat své výsledky, spolupracovat s průmyslem a s veřejnou sférou. Tyto projekty přináší prospěch a finance jak pro univerzitu, tak přirozeně i osobám, které se na nich podílejí. A tam mohou být ty odměny relativně zajímavé.