Valena představuje Plečnika
osud. Slovinský architekt ji dokončil v polovině dvacátých letminulého století a zakončil jí krátkou příčnou osu zahrady pod Býčím schodištěm, jímž propojil Třetí hradní nádvoří s Jižními zahradami. Půlkruhová terasa se nacházela nad někdejší baštou, jež byla skryta pod ní. Povrch tvořila drobná benátská dlažba z mramorových kostek, kamenná segmentová lavice s lampou a kamenné zábradlí, podepřené cihelnými sloupky.
Na přelomu padesátých a šedesátých let se však vyhlídková terasa vinou špatné údržby z části zřítila a byla pak nahrazena mnohem menším segmentovým útvarem s kovovým zábradlím. Tehdy zmizely nejen výše zmíněné detaily, ale rovněž cihelná zeď, kterou Plečnik nechal vybudovatmezi schodištěm vedoucím pod vyhlídku a Hartigovskou zahradou.
Tento nedobrý stav trval až do roku 2010, kdy bylo v rámci druhé etapy obnovy Jižních zahrad toto provizorium odstraněno a dle původní plánové a fotografické dokumentace zde vznikla přesná kopie původního díla. Při této příležitosti byla rovněž zhotovena opuková pyramida, která nahradila nepodařenou předchozí repliku. Tím pádem byl obnoven i prostor pod vyhlídkou, který dnes slouží jako malá výstavní síň.
Dokonalé souznění
Právě v tomto sálku Valena nyní instaloval svou „výstavu o výstavě“. Jsou tu umístěny čtyři dokonalé modely z expozice 1996: model jižní palácové fronty Hradu s Jižními zahradami, vstupní partie Rajské zahrady s monumentálním schodištěm, včetně původně proponovaného sloupu, který měl být památníkem československých legionářů, dále takzvaný Malý belvedér – tedy pavilonek v zahradě Na Valech – a konečně model Moravské bašty s odštěpkem obelisku ve východní partii této zahrady.
Na výstavních panelech jsou pak Valenovy studie tehdejších interiérových expozic a takzvaných poutačů, které rozmístil u vstupů do hradního areálu. Jeden z nich – vlajkový stožár, jenž je kopií sloupu v Lublani, ostatně zůstal na Opyši natrvalo. Valena tehdy rovněž rozmístil u všech významných Plečnikových intervencí na nádvořích a v zahradách speciální informační sloupky. Návštěvníci expozice pak dodnes vzpomínají na jeho působivou instalaci Plečnikových kalichů a monstrancí v románském sále Starého královského paláce. Tyto sakrální předměty zapůjčené ze Slovinska architekt umístil do skleněných válců, zavěšených ze stropu. V setmělém sále pak svítily jen jednotlivé exponáty. Došlo tu k dokonalému souznění středověkého prostoru a Plečnikových drobných děl.
Princip celé tehdejší Valenovy instalační koncepce vycházel jednak z Plečnikovy (a potažmo Semperovy) ideje o propojování různých dobových vrstev, jednak ze snahy nechat vyznít jednotlivé exponáty in situ. Na Pražském hradě nebylo potřeba přenášet prvky z exteriérů do výstavních sálů, návštěvníci si je mohli prohlédnout na původních místech.
Přesné modely, plány i dobové fotografie z lublaňských i pražských archivů však umožňovaly jejich srovnání s realitou a také nechaly vyniknout hlavní tvůrčí cesty slavného Slovince. Valena ve spolupráci s dalšími odborníky se rovněž pokusil rekonstruovat několik interiérů, které se nedochovaly, neboť se staly obětí bezohledné přestavby původního Masarykova bytu ve druhém patře Nového královského paláce v éře komunistických prezidentů. Tehdy byl zničen například slavný Výšivkový salon prezidentovy dcery Alice, který měl v hierarchii bytu výsadní postavení, neboť se do něj vstupovalo přímo z centrální haly – impluvia. Z tohoto salonku se ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea dochovalo jen křeslo. Zachovaly se však lidové výšivky, které dnes vlastní Národopisné muzeum. Ty byly na výstavě umístěny do dřevěných rámů dle původní dokumentace a předlohou byl i obdobný salonek, který Plečnik navrhl pro paní Prelovšekovou v Lublani.
Obdobně byla z torza původního zařízení rekonstruována i Masarykova pracovna a takzvaná Klínová šatna. Po skončení expozice pak byla pracovna TGM na sklonku devadesátých let znovu vybudována v původním prostoru Masarykova bytu.
Všechny tyto dočasné instalace z roku 1996 jsou nyní dokumentovány na Valenově výstavě pod Plečnikovou vyhlídkou. Tu připravila Správa Pražského hradu ve spolupráci s KPR a slovinským velvyslanectvím. Navštívit ji lze až do 20. května. Současně vychází i rozsáhlá Valenova publikace O Plečnikovi. Příspěvky ke studiu, interpretaci a popularizaci jeho díla, kterou vydal Pravý úhel a Národní památkový ústav.
Teoretik architektury a urbanismu Tomáš Valena (* 1950) působí na mnichovské univerzitě. V letech 1990–1996 se ovšem podílel na organizaci prvního velkého výstavního projektu éry Václava Havla na Pražském hradě – expozici Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii. Především ale byl jejím hlavním architektem. Nyní, po 22 letech, připravil komorní přehlídku, která tehdejší akci připomíná.