Kamenný artefakt či cukrárnu,

Kde ochutnáte proslulé trubičky. Také tu objevíte sochu Krakonoše, u níž navždy vezme zasvé představa hodného pána hor. Kdyby socha ožila a zjevila se v Krkonošských pohádkách, Trautenberka trefí šlak.

Nenechte se oklamat webem města, který láká na procházku do Smetanových sadů k půvabné plastice Krakonoše. Socha Ladislava Šalouna z roku 1908 sice je úžasná, ale půvabná? Hlavně je hodně strašidelná a chtě nechtě při její prohlídce začnete přemýšlet, co má démon za lubem s dětmi, které drží v dlani?

Nezůstávejte ale jen u Krakonoše, Smetanovy sady si projděte křížem krážem a dívejte se kolem sebe. Pomníky a sochy tu přibýva- Pokud cestujete s dětmi, budou vás Smetanovy sady zajímat také proto, že tu najdete naučnou Trubičkovou stezku. Není nijak dlouhá ani složitá, stačí projít sedm zastavení, splnit sedm úkolů a vyluštit tajné heslo. To pak děti pošeptají do uší lidem v Městském informačním centru nebo o víkendu v Galerii plastik a za odměnu dostanou sladkou odměnu.

Recept na slavné trubičky – dobroty z mléka, žloutků, rozpuštěného tuku a hladké mouky, plněné krémem nebo šlehačkou – není původní, do kraje jej prý přinesli napoleonští vojáci, když se v roce 1812 vraceli z ruského tažení. Raněných mužů se v Hořicích ujali laskaví lidé a jeden z vojáků, který se jim chtěl odměnit, prozradil jakési paní Líčkové recept oblíbené pochoutky samotného francouzského císaře. Paní Líčková pekla trubičky jen pro rodinné slavnosti a v malém, ale protože všem chutnaly, o recept i jeho výsledek byl velký zájem. O kousek dál posunula živnost její dcera, jež s nůší nebo trakařem putovala od stavení ke stavení tak pilně, až si vysloužila přezdívku trubičková bába. Dnes se výrobou trubiček zabývá v Hořicích několik větších firem, navíc se hořické trubičky dočkaly zápisu do katalogu zeměpisných označení Evropské unie. Zkrátka pravé hořické trubičky nekoupíte a neochutnáte nikde jinde než právě tady. Vraťme se ještě k hořickému pís- Úchvatným dílem je především vstupní brána, společné dílo žáků a profesorů kamenické školy. Uvádí se, že její zhotovení trvalo čtrnáct let, vyžádala si 139 540 kamenosochařských hodin práce a nakonec vyšplhala do výšky bezmála 15 metrů. Stačí malá procházka hřbitovem a objevíte celou řadu překrásných náhrobků; za vidění stojí i pomník vojákům padlým roku 1866 v bitvě u Sadové a další vzpomínka na husitskou bitvu, pomník Jana Žižky z Trocnova. Další díla našich významných sochařů si můžete prohlédnout v Galerii plastik na západním úbočí Gothardu; když půjdete ke hřbitovu směrem od Smetanových sadů, nemůžete ji minout.