Základní háček

Rozdávání peněz není jen tak, ani ve Finsku

Asi žádný politický slib nemá u lidí tak jednoznačně pozitivní odezvu jako rozdávání peněz jen tak, za nic. Takzvaný základní nepodmíněný příjem má prý řešit problémy sociálního systému, nerovnosti a ztráty práce, až nás nahradí roboti. Každý si prý budeme moci vybrat, jak a jestli vůbec budeme pracovat, tvrdí vizionáři jako Elon Musk. O to víc mnohé zamrzela zpráva, že Finsko svůj experiment s rozdáváním peněz ukončilo, a ještě naopak zpřísnilo rozdávání sociálních dávek. Ve skutečnosti to není tak dramatické – Finové prostě jenom do pokusu na lidech nepřisypali další peníze a je možné, že před tamními volbami napřesrok se svůdný plán objeví klidně znovu. Podobně v sociálním inženýrství pokračuje Kanada, nově začíná i španělská Barcelona a experimenty plánuje i Skotsko.

Pověstný háček je někde jinde, v žádném z pokusů nejde o skutečně nepodmíněný příjem, tedy peníze od státu pro každého v dostatečné výši, aby nemusel pracovat. Ve Finsku vypláceli jen 560 eur, tedy v přepočtu 14 tisíc korun, a to dvěma tisícovkám lidí bez práce. Na drahou severskou zemi velmi malá částka tak měla spíše ověřit reformu sociálního systému a dávek v nezaměstnanosti a budováním utopie se jen mediálně zaštítila. Obdobně Katalánci míří jen na chudé domácnosti a přímo požadují rekvalifikační kurzy. Kanaďané už dávají dost peněz, 17 tisíc tamních dolarů, ale jen relativně chudým rodinám a těm, kdo pracují, pak jen půlku.

Pokusy s nepodmíněným příjmem zkrátka dokazují, že něco takového jako peníze zadarmo není možné, ale že smysl je někde jinde. Podobně jako Muskova automobilka Tesla zrovna finančně neprosperuje, jen pálí peníze investorů, ale ukazuje cestu elektromobilitě. Klíčová je potřeba všech zemí zreformovat sociální dávky a systémy tak, aby motivovaly lidi znovu po letech se učit a rekvalifikovat na nová povolání namísto těch, která zastane umělá inteligence. Utopie se bohužel nekoná, svět bez práce nebude, ale nebude ani nijak zle. Jan Klesla