Čtyřicet let právních reforem v Číně
Vzáplavě letošních osmičkových výročí budiž zaznamenáno ještě jedno – letos je to čtyřicet let od zahájení čínské právní reformy, která doprovázela zásadní reformu ekonomickou. Nikoliv z náhle probuzené náklonnosti k právnímu státu, nebo dokonce k vládě práva. Architekt čínské ekonomické reformy Teng Siao-pching dobře věděl, že chce-li získat investory ze zemí s rozvinutou právní kulturou, musí jim dát určité právní záruky.
V roce 1978 bylo právo v Číně téměř zdevastováno. Jen pro srovnání. V letech 1949–1978 bylo vydáno 134 právních předpisů, od roku 1978 to bylo 350 zákonů a na 6000 podzákonných aktů. Kromě vzedmutí legislativních aktivit dochází k obnově výchovy právníků a podpoře právnických profesí. V duchu Tengova hesla „být rudý a být kvalifikovaný“.
Čínský právní systém té doby připomínal systém sovětský, byť ne tak docela. Nebyl tu občanský zákoník ani občanský soudní řád a trestní právo hmotné i procesní se opíralo o stranické směrnice, doplněné zpolitizovanou judikaturou Nejvyššího lidového soudu. Teng Siao-pching věděl, že země má mít zdání ústavnosti. Proto právní reforma začala přijetím ústavy, která oprášilaMaovu ústavu přijatou roku 1954 ve střihu Stalinovy sovětské ústavy z roku 1936.
Mít cizí kapitál pod kontrolou
V otázkách takzvané socialistické ústavnosti byli ale Číňané daleko kreativnější než konstitucionalisté v jiných komunistických státech. Zatímco u nás jsme ústavní zakotvení různých druhů a forem vlastnictví pokládali ve skrytu duše za nutné zlo a ústavní zbytečnost, Číňané právě na tomto produktu marxistické ústavotvorby založili svůj ekonomický úspěch. K původní koncepci národní mno- hosektorové ekonomiky dle ústavy z roku 1978 připojila ústava z roku 1982 možnost využívat v zemi zahraniční kapitál. Navazující zákony umožnily nejen soutěžmezi státními a nestátními čínskými subjekty, ale do kvazitržního prostředí integrovaly i subjekty se zahraničním kapitálem, později i výlučně zahraniční. Posledním dvěma jmenovaným vytvořily dokonce mimořádné výhody ve zvláštních ekonomických zónách zvláštními předpisy. To vše za důležitých podmínek: mít zahraniční kapitál plně pod kontrolou, získat od cizinců jen to nejlepší a nenechat si od nich vykoupit národní majetek.
S rozvojem země rostlo i sebevědomí rudých a kvalifikovaných zákonodárců. Počátkem století například při přípravě zákona o pracovních smlouvách odmítli takové návrhy zahraničních investorů, které by ti ve vlastních zemích uplatňovali jen obtížně: omezování práv odborů, kolektivního vyjednávání a práva na stávku nebo výklad nejasných ustanovení ve prospěch zaměstnavatele a také jednodušší propouštění zaměstnanců.
Čínská reforma zasáhla jednotlivá právní odvětví nerovnoměrně. Zatímco občanské právo stále více tíhne k moderním, zejména angloamerickým vzorům, trestní právo a trestní proces neopouštějí sovětský předobraz. Reforma je možná jedině přesvědčováním politickýchmíst argumenty, jimž rozumějí. Proto z Číny slýcháme, že trestní proces musí přispívat k „přísnému vymáhání práva za respektování lidských práv v kontextu snahy posilovat mezinárodní spolupráci“. Lidskoprávní dimenzi zatím naplňuje hlavně pravidlo z roku 2015, aby orgány činné v trestním řízení neodpíraly obhájcům právo na kontakt s jejich mandanty, jakož i jiná práva k ochraně procesního postavení trestně stíhaných osob. Závěry, že „postup usvědčit pachatele a odsoudit ho podle zákona už nahradil používání analogie“, se jeví jako předčasné. Z uvažování soudců nebyla dosud vykořeněna presumpce viny a Mao Ce-tungova teze „flexibility“trestního řízení v zájmu lidových mas ustupuje jen velmi pomalu. Následky se někdy řeší rušením nespravedlivých rozsudků, kdy se rehabilitovaným za silné medializace dostává odškodnění a omluvy.
Je otázkou, zda jde o běžnou praxi, či jen o výkladní skříň. I ta ale může být začátkem cesty k posilování procesních práv trestně stíhaných osob. Pro stále „rudé a kvalifikované“reformátory justice zadání věru nelehké.
Po roce 1978 v Číně došlo ke vzedmutí legislativní aktivity a obnově výchovy právníků – v duchu hesla „být rudý a kvalifikovaný“