S Královou to už lepší nebude

Šéf pražské justice Libor Vávra chtěl soudkyni Helenu Královou nadobro zbavit taláru O kvalitě její práce nadále pochybuje

LN Loni jste podal kárnou žalobu na soudkyni Helenu Královou, protože měnila názor na zákonnost odposlechů v kauze takzvaných trafik pro exposlance ODS. Chtěl jste ji zbavit funkce, stejně jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), který jí vytýkal nerespektování právního názoru vyššího soudu. Nejvyšší správní soud ji ale poslal zpět soudit. Jaký z toho výsledku máte pocit?

Příběh Heleny Králové není černobílý. Když jsem přemýšlel nad kárnou žalobou, uvědomoval jsem si, že se dotýkám velmi citlivých věcí. Nezávislost soudce a nepostižitelnost za právní názor může překvapivě vyvstat jako pevná hradba ve prospěch Králové. A to jakkoliv si myslím, že její práce byla velmi špatná.

LN Jste tedy s rozhodnutím kárného soudu spokojen, nebo ne?

Respektuji jej. Znám Královou řadu let a jsem si jist, že je to dané spíše jejím osobním stavem, jde o věc velmi citlivou i osobně.

LN Jak obtížné je řešit situaci, kdy soudce už není v kondici, ale dobrovolně odejít odmítá?

Když už soudce není v dobré formě, tak je to vždy velice citlivé, v řadě zemí se to řeší nepřímo výší důchodu. Tlak na soudce, aby se vzdal mandátu, je citlivý proto, že nezávislost a nedotknutelnost soudce je výsadou účastníků řízení, nikoliv jeho osobně. Nedivím se tedy tomu, že soud takto rozhodl. Vždy jsem věděl, že to tak může skončit. Pořád si stojím za navrhovanou sankcí a myslím, že mnou podaná kárná žaloba byla oprávněná a správná.

LN Proč jste si myslel, že to takhle může skočit?

Problém je v tom, jak je upraveno kárné řízení. Ještě před dvaceti lety byly kárnými senáty krajské soudy. Kární soudci tedy dokonale znali ty, o kterých rozhodovali. A to byla velká výhoda.

LN Proč?

Odvolací krajský soudce totiž zná dokonale každodenní rutinu okresního soudce a dovede odhadnout, jestli jeho množství práce je stejné jako u ostatních soudců, kteří problémy nemají, nebo jestli se něčím liší. Z důvodů, které nebyly příliš věcné, se kárné řízení přeneslo na vrchní soudy. Tam už docházelo k debatám, že kárný senát je mírnější. A to z logiky věci, protože vrchní soudy rozhodují velmi pracné a složité případy, ale v úplně jiném časovém rozvrhu. Pro soudce vrchního soudu je pak děsivá představa, že se na okresní soudce hrnou desítky spisů během několika dnů. Mění na něj pohled, protože už si sám takovou práci nedokáže představit.

LN Myslíte si tedy, že jednostupňové kárné řízení u Nejvyššího správního soudu je špatně?

Že je jednostupňové řízení špatně, je prokazováno i ve světě. Logicky vede kmírnějším rozhodnutím. Také všude, kde byl zaveden laický prvek advokátů a akademiků v kárných senátech, to vždy vedlo ke zmírnění rozsudků. To není kritika konkrétních lidí. Je logické, že takto justici zvenku vidí. Justice je sama na sebe vnitřně přísnější. Celé se to sešlo ještě s tím, že zástupci soudců v kárných senátech jsou většinou z vyšších soudů a jejich pochopení pro detaily každodenní rutiny soudce nižšího stupně jsou menší. Na druhou stranu si myslím, že kárné senáty Nejvyššího správního soudu soudí z hlediska právního výborně a s potřebným nadhledem.

LN Takže často zmiňovaný názor, že soudci kryjí soudce, je podle vás mimo?

Vždyť je to úplně paradoxní. Vezměme si jako příklad soud, kde je sedmnáct soudců a jednomu z nich se nedaří kvůli vyhoření, osobním či zdravotním problémům. Nevyhnutelně se pak stane, že za něj začnou kolegové pracovat, protože mu odvolací soud ruší věci a on nestíhá. Nebo odvolací soud jeho případy přikazuje jiným senátům. Soudcovský kolektiv nemá zájem, aby tam byl. A dokud tam zůstává, tak zabírá místo pro jiné, kteří by pomohli.

LN Je pro předsedu soudu těžké „vytlačit“soudce, který na práci už nestačí?

Osobně se mi to od roku 1999, co jsem soudním funkcionářem, podařilo u dost lidí. A vždycky to bylo jinak než kárným řízením. Vedl jsem s nimi osobní rozhovory. Rozhodující ale často byl právě tlak od ostatních soudců, kteří se ho snažili přesvědčit, aby si přiznal, že na to už nestačí. A pracovat v takové atmosféře jde dlouhodobě jen těžko. Zvlášť když soudci práce skutečně nejde a neodchází domů s dobrým pocitem.

LN Nelze tedy spoléhat jen na výsledek kárného řízení?

To by bylo absurdní. Je to určitá forma tlaku, který může pomoci, ale samo od sebemoc nefunguje. Ani já bych nechtěl žít v zemi, kde jde dostat „špatného“soudce lehce ze soustavy ven. Může se totiž stát, že je soudce vnímán jako špatný kvůli svému právnímu názoru, který se může po pár letech ukázat jako správný.

LN Jak dlouho může soudce takový tlak zevnitř vydržet?

V osmdesáti procentech případů, co jsem zažil, stačil jeden rozhovor. Po pár dnech soudce přišel s rezignací, která byla opatřená razítkem prezidentské kanceláře. Dokud soudce nemá špatnou pověst, tak pokud dobrovolně a v klidu odejde, má slušnou šanci se dobře uživit kdekoliv jinde. LN Kárné řízení Heleny Králové proběhlo pod mediálním drobnohledem. Je pro soudce, který absolvuje kárné řízení, komplikované vrátit se do práce?

Když někdo soudí na Obvodním soudě pro Prahu 1 tak dlouho jako Králová, tak mediální tlak už žádnou významnou roli nehraje. Za ty roky soudila mnoho mediálně sledovaných kauz, třeba taxikářské gangy. Byla jedna z prvních, která se objevovala v médiích, jak odchází ze soudní síně a přichází do ní, a to v době, kdy to nebylo zvykem. To je otázka profesionality, kdyby si měla všechno brát, tak by rezignovala dávno.

LN Její vztah kmédiím je ale velmi defenzivní, byť ji kárný soud vyzval k větší otevřenosti.

Nikdy v tomto ohledu nebyla vstřícná, na technické věci občas novinářům odpoví. Je to ale trochu nespravedlivé, protože kdyby soudila kdekoliv jinde, tak dodnes nevíme, že má nějaké problémy. Na některých soudech žijí soudci pod úplně jiným tlakem než kdekoliv jinde. Praha 1 k nim bezpochyby patří.

LN Není ale soudce jmenován se všemi výhodami právě proto, když se mu dostane na stůl sledovaná kauza, ji rozhodl perfektně?

Přesně proto ale nechápu úvahy, že by měla Králová soudit jinou agendu. Pak bychom museli přiznat, že existuje agenda, kam se soudci „odkládají“. To se kdysi skutečně dělalo. Byly soudy, u kterých předseda těm méně úspěšným soudcům přiděloval opatrovnickou či exekuční agendu. Ale na těchto agendách se to pak za pár let bolestivě projevilo.

LN Jak se Helena Králová dostala k řešení závažných hospodářských trestných činů?

Pokusně jsme se asi před deseti lety, kdy jsem byl na Praze 1 předsedou, rozhodli zřídit tuto specializaci. Řešila třeba výběrová řízení na centrálních orgánech státní správy. Specializace měla snížený nápad, protože kauzy byly složité. Králová se o agendu přihlásila, chtěla menší počet kauz a na ty případy se cítila. Nikdo nečekal, že přijdou kauzy jako Čepro nebo pád vlády v roce 2013. Jsem čím dál víc přesvědčen, že přílišná specializace soudců vede k jejich přetěžování v nějakém segmentu agendy. A to všechno jí podlomilo vaz. Proto to není jen černobílý případ špatného soudce.

LN Váš místopředseda Jan Kadlec po skončení kárného řízení řekl, že Králová není člověk na svém místě. Souhlasíte s ním?

I já si to pořád myslím. Lepší už to prostě nebude. Ale hlavně si myslím, že se trápí i ona sama. Nemám pochyb o její ctihodnosti ve vyšším slova smyslu, ale obávám se o její řemeslnou zručnost. Pokud se chirurgovi třese ruka, tak už taky nemůže operovat, byť by tomu rozuměl sebelépe. Helena Králová sice nebyla odvolána z funkce, ale nevěřím, že je vítěz. Jenom odvrátila jednu katastrofu.

LN Není to i tím, že jsou takto exponované soudy přetížené?

Praha měla vždy oproti jiným krajům desítky soudců navíc kvůli složitým sporům, jako je třeba náhrada škody. Systém přežil desítky let, ministryně spravedlnosti Helena Válková ale rozhodla, že soudci budou přidělováni jinak, a od té doby Praha přišla o šedesát soudcovských míst. To je obrovský úbytek. Navíc k tomu ministr Pelikán přidal takzvaný dynamický model, který ale pomohl jen soudům, co řeší mnoho jednoduchých kauz. Praze to naopak ublížilo. I proto se na lidi jako Králová pohlíží, jako by patřili k nejhorším soudcům v republice. Bude přibývat lidí, kteří jsou dlouhodobě nemocní. Už teď jich máme dost a troufám si říci, že to je i kvůli tomu, že jsou přetížení a jejich práci by mělo dělat více lidí. Takto to dál nejde.