Soud: Komárek není zločinec
Krajský soud v Praze se pustil do staré rány. Během zprošťujícího verdiktu nad bývalým šéfem ostravské expozitury protimafiánské jednotky Jiřím Komárkem rozebral okolnosti překotné policejní reorganizace.
PRAHA S každou další minutou, kdy se trestní senát radil, napětí rostlo. Před jednací síní Krajského soudu v Praze v hloučku bývalých kolegů nervózně přešlapoval zejména Jiří Komárek. Detektiv, jenž před dvěma lety ukázal na policejního prezidenta Tomáše Tuhého v kauze takzvaného brutálního úniku informací – měl se ho dopustit v souvislosti s vyšetřováním hospodářské kriminality v řádu stovek milionů korun. V podstatě ale šlo o mnohem hlubší spor. A sice o to, zda policie ztratí význam v boji proti zločincům mezi politiky a top byznysmeny. Právě toho se obával nejen Komárek, ale především jeho tehdejší šéf Robert Šlachta. I ten si přišel poslechnout pondělní, v pořadí již druhý verdikt nad kolegou, s nímž rozkrýval například případ lihového bosse Radka Březiny.
Krajský soud po zhruba dvacetiminutové poradě dospěl ke zcela odlišnému stanovisku než loni v prosinci Okresní soud Praha-západ, jenž za porušení povinnosti úřední osoby udělil Komárkovi roční podmínku. Nyní se karta obrátila. Předsedkyně senátu Lucie Černá poměrně obšírně vysvětlila, proč je přesvědčena, že trestný čin nespáchal. A dostala se i k jádru případu. „Žalovaný skutek není trestným činem. Poškozený magistr Tuhý se se svým nárokem odkazuje na nemajetkovou újmu na občanskoprávní řízení,“konstatovala při zproštění obžaloby soudkyně Černá. Policejní prezident Tuhý na Komárka už předloni podal trestní oznámení a požadoval finanční satisfakci za utrpěnou újmu.
Zvrátit reorganizaci
Komárek podle soudu předestřel dostatek důkazů, že jednal v souladu se zákonem, i když vystoupil v červnu 2016 v České televizi, kde promluvil o brutálním úniku. Nejdůležitější bylo podle odvolacího soudu rozseknout subjektivní stránku případu – co vlastně Komárka k veřejnému vystoupení přimělo.
„Pro obžalovaného to nebyl osobní prospěch. Několik dní předtím sám podal žádost o uvolnění ze služebního poměru. Sledoval jiný hlavní cíl, a to zvrátit reorganizaci, aby nedošlo k ohrožení živých kauz, které se v té době prošetřovaly, když sloučení útvarů z jeho pohledu právě takové ohrožení znamenalo,“uvedla Černá.
Komárkův výrok přišel krátce poté, co se policejní vedení bez předchozí diskuse bleskově rozhodlo sloučit Šlachtovu protimafiánskou jednotku s protikorupčními detektivy. Na protest proti tomu Šlachta a další detektivové odešli. Byli přesvědčeni, že to zhorší odhalování zločinců.
Za pravdu jim tehdy dal i šéfžalobce Pavel Zeman. V dopise premiérovi Bohuslavu Sobotkovi v létě 2016 napsal: „Sloučení obou útvarů povede ke snížení kvality práce, průtahům, rozmělnění odpovědnosti, či dokonce k nemožnosti vyšetřovat některé složité věci. Mohu jen doufat, že uvedené následky nebudou tak fatální, aby došlo ke zmaření či podstatnému ztížení stíhání závažné organizované trestné činnosti, ať už hospodářského, anebo korupčního charakteru.“
„Reorganizace byla překotná, utajovaná a v zásadě pro mnohé překvapivá. A to nejen pro příslušníky ÚOOZ, ale i pro státní zástupce vrchního státního zastupitelství,“upozornila Černá. Dodala, že o jednom z nejkontroverznějších kroků za poslední dekádu se ani v náznaku nehovoří v koncepci policie s výhledem do roku 2020, který byl přitom projednán v květnu 2016. Tedy necelý měsíc předtím, než začaly prosakovat první in- formace o chystaném kroku. Dále pak Černá vypíchla výpověď náměstka olomouckého vrchního žalobce Pavla Komára, podle kterého mohly šachy v policii sledovat zcela jiný cíl.
Poslední naděje
„Byla svolána bezpečnostní rada státu a na základě jejího zasedání byla alespoň oměsíc odložena účinnost,“přiblížila soudkyně dobu, která předcházela Komárkovu výstupu v televizi. V inkriminované době hrozil pád vlády, protože se do sebe pustily ČSSD s ANO. Podle dalšího žalobce z Olomouce Petra Šeredy, kterého Černá zmínila, se dokonce odvážely z ÚOOZ „supercitlivé“spisy, „aby byly ochráněné před reorganizací“.
Prvoinstanční soud ve svém verdiktu přitom Komárkovi kladl za vinu, že se se svými obavami z reorganizace a působení policejního šéfa neobrátil nejprve na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Ta je totiž určena k vyšetřování zločinu policistů. Další možností bylo využít cestu státního zastupitelství. S tímto závěrem ale odvolací soud nesouhlasil.
„Byla vypjatá atmosféra i ve společnosti. Probíhaly rozpolcené názory právníků a politiků. Hrozila vládní krize. Pokud bylo obžalovanému okresním soudem vytýkáno, že měl postupovat zákonnou cestou, tak ani dle přesvědčení odvolacího soudu již neměl kam se obrátit,“řekla Černá.
Krajský soud v Praze ale nebyl ve výkladu jednostranný. Podle něj Komárek svým vystoupením porušil povinnost mlčenlivosti, kterou musí policista zachovávat. Nesplnil ani výjimku danou veřejným zájmem. „Podle přesvědčení odvolacího soudu nebyl dán vyloženě zá- jem na zveřejnění informací v takovém rozsahu. Nabízelo se pečlivěji zvažovat, zda nepostačí obecně formulované podezření bez uvedení podrobností ke zjištění totožnosti policejního prezidenta,“uvedla Černá. Podle ní Komárek do profesní cti a dobré pověsti policejního prezidenta Tuhého skutečně zasáhl. Polehčující okolností nebylo ani to, že měl být k vystoupení v médiích pověřen svým nadřízeným Šlachtou. Odvolací soud ale tvrdí, že je nutné brát ohled na subjektivní stránku. Komárek podle ní v dané situaci mohl nabýt přesvědčení, že jedná ve veřejném zájmu, byť nešlo o správný právní názor.
„Dle našeho názoru všechny tyto okolnosti snižují intenzitu prokázaného jednání, respektive škodlivost jednání pro společnost, aby se mohlo jednat o trestný čin,“konstatovala soudkyně.
Společenskou škodlivost přitom podle ní nelze posuzovat obecně, ale vždy v konkrétním případě. Použití trestního práva považuje vždy až za ten nejzazší nástroj možné represe státu. „V námi projednávaném případu by se dle našeho názoru mohlo jednat o kárné provinění. Vzhledem k tomu, že pan obžalovaný již není příslušníkem policie, ale nelze věc postoupit jinému orgánu,“uzavřela soudkyně a odkáza- la přítomného advokáta Tuhého na občanskoprávní řízení.
Komárkovi, který po odchodu z policie zakotvil u Finanční správy (po obvinění byl postaven mimo službu), se nyní otevřela cesta zpět. Po zasedání byla v jeho tváři patrná euforie a dojetí. S novináři raději za sebe nechal mluvit advokáta. „Zaznělo, že klient neměl jinou možnost, jak reagovat na reorganizaci policie, což je názor velmi cenný,“pochvaloval si jeho právník Petr Kočí.
Patřičně dobře naladěn od soudu odcházel i Šlachta. „Jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Soud nám dal za pravdu, proč jsme museli před dvěma roky od policie odejít. Pokud by byl tento člověk odsouzen, bylo by v téhle republice něco špatně,“uvedl někdejší šéf ÚOOZ, který zakotvil coby náměstek u Celní správy, jež spadá pod ministerstvo financí. Šlachta Komárka i jeho profesionalitu dlouhodobě obhajoval a svědčil v jeho prospěch i u soudu. Když v síni zazněl zprošťující verdikt, ze zadních lavic, kde seděl, se ozval souhlasný ryk.
Žalobce z vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prygl prohlásil, že si ponechá čas na rozhodnutí, zda využije mimořádný opravný prostředek a podá dovolání k Nejvyššímu soudu.