Neblahé signály z Brna
Pánové a dámy, držte si klobouky, začínáme sjíždět dolů! Politici se po dlouhé době dočkali: zase budou mít možnost mluvit do toho, co se smí a nesmí hrát, malovat a možná i psát a vydávat. Recept, jak na to, je poměrně prostý. Už není třeba proskribovat autory, zakazovat premiéry, hloupě žvanit do dramaturgie a podobně. Jednoduše se zavře přívod peněz amáte, hoši, vymalováno. Protože ti nahoře mají velkou odpovědnost, a tak je to, skoro jako kdyby peníze dávali ze svých kapes – oni budou rozhodovat, na co smí občan patřit, aby neutrpěla jeho morálka.
Měsíc před zahájením festivalu Divadelní svět, který pořádá Národní divadlo Brno a jehož úroveň se pod jeho vedením za poslední tři roky výrazně zvedla, stáhli jihomoravští zastupitelé z programu svého jednání bod o milionové dotaci pro tuto akci amá ji projednat červnové zastupitelstvo. Důvod? KDU-ČSL a také KSČM mají o dotaci pochybnosti, jelikož se jim nelíbí inscenace Naše násilí a vaše násilí ze Slovinska, která bude na přehlídce hostovat. Politici a někteří církevní představitelé jsou pohoršeni, neboť se k nim doneslo, že v inscenaci Ježíš znásilňuje muslimskou ženu. Inscenaci kromě dramaturgické rady nikdo z jejích kritiků samozřejmě neviděl, přesto byl ředitel žádán, aby ji stáhl z programu. Mimochodem představení je beznadějně vyprodané.
Kulturní obec dlouhodobě přistupuje na to, že politici mohou zacházet s příspěvkovými organizacemi jako s nevolníky
Krajští politici prý budou v červnu vše znovu probírat. Věc by se prý mohla řešit tím, že budou doplněny údaje, která konkrétní představení festivalu budou uhrazena z krajské dotace, aby odpůrci měli klid, že tato podpora nepůjde na nemravné představení. Festival nakonec nejspíš dotaci dostane, ale tyto snahy jsou v každém případě neblahé signály. A je to i voda na mlýn odpůrcům na brněnské radnici, kteří teď mohou ředitele Glasera atakovat, kde hodlá sehnat chybějící milion.
Celá kauza je ovšem jen vršek ledovce. Kulturní obec dlouhodobě přistupuje na to, že politicimohou zacházet s příspěvkovými organizacemi jako s nevolníky, že oni mají vždy poslední slovo. A že ta divadelní a jiná umělecká a kulturní pakáž má být zticha, protože dostává hromadu peněz. Jako by v této zemi nesměřovaly veřejné peníze do tisíce jiných zařízení. Bohužel za třicet let se nepodařilo oddělit politickou moc od kulturních institucí, takže je tu pořád páka, jak někoho krotit, když se nám nezdá.
Města přece chtějí provozovat divadla, a najímají si tedy renomované osobnosti, aby je spravovaly. Jenže místo aby šlo o rovnocenný vztahmezi odborníky, funguje ze strany zřizovatele pořád jakási kuratela, pořád se musí těm kašpárkům říkat, jak to mají a smějí dělat, a když neposlechnou, zavře se jim přívod. Jestlipak by někdo z politiků šel do městské nemocnice vykládat doktorům, jak mají operovat.