Bez práce nejsou... není nic
První máj je svátkem diskriminovaného výrobního faktoru
Svátek práce – už jen ten pojem zní poněkud zastarale. Pamětník si vybaví mávátka z krepového papíru, transparenty s budovatelskými hesly, kterým už v 80. letech nikdo nevěřil, a Gustáva Husáka na rudé tribuně s ostatními soudruhy. V novější době je tento svátek spíše spojen s demonstracemi různých extrémistických stran. Ani to není příliš důstojná souvislost.
Zapomíná se, že práce je vedle přírodních zdrojů a kapitálu hlavním výrobním faktorem. V moderní době dokonce nejdůležitějším výrobním faktorem, protože ostatní dva jsou bez práce bezcenné. Příklady některých vyspělých ekonomik ukazují, že bez přírodních zdrojů je možné se obejít. Bez práce nikdy.
Pokud jde o kapitál, na světě je ho dostatek. Díky neúnavné emisní činnost centrálních bank snad až přebytek. Nouze je o kvalifikované, spolehlivé a zkušené pracovníky. Vždy. V době hospodářské konjunktury zvláště.
Daňová popelka
Přesto je práce popelkou, pokud se na problém díváme optikou daňových zákonů. Takřka ve všech vyspělých i méně vyspělých zemích je práce předmětem dosti drsného zdanění. Zpráva OECD za rok 2017 uvádí, že celkovámíra zdanění mezd (včetně odvodů na sociální zabezpečení, což je rovněž daň) přesahuje 45 procent v šesti zemích: v Belgii, Německu, Itálii, Francii, Rakousku a v Maďarsku. (Maďarsko zaznamenalo díky Orbánovým reformám největší pokles, ale i tak se drží mezi světovou špičkou.)
Česko je na sedmé příčce světového šampionátu ve zdanění nejdůležitějšího výrobního faktoru: 42 procent mzdových nákladů putuje do státní pokladny. Vyšší míře zdanění podléhá již jen benzín, tabák, alkohol a hazard. (Naproti tomu „nejstarší profese“není zdaněna vůbec. Prostituce se pohybuje v šedé zóně práva a jako taková nepodléhá spotřebním ani jiným daním.)
Žádný jiný výrobní faktor není zdaněn tak těžce jako práce. Nejkřiklavější rozdíl PAVEL KOHOUT je vidět u kapitálu. V ekonomii se pojmem „kapitál“nemíní pouze peníze, ale veškeré strojní, stavební, softwarové a patentové vybavení. Tyto investice podléhají odpisům, které účetně snižují hodnotu kapitálu. Čím rychlejší doba odpisu, tím větší náklady si může podnik odečíst z daní.
Princip zrychlených odpisů byl zaveden ve většině vyspělých zemí v průběhu 80. let s cílem podpořit podnikání a zaměstnanost. Bohužel zákonodárce nenapadlo, že podpora podnikání cestou výrazného zlevnění jednoho výrobního faktoru (kapitálu) nutně povede k relativnímu zdražení jiného faktoru (práce). Přidejme k tomu ochranářské zákoníky práce, školství orientované na netechnické obory a nevlídné podnikatelské prostředí – a známe odpověď na otázku, proč právě Belgie, Francie a Itálie trpí chronicky vysokou nezaměstnaností, a to i v dobách hospodářské konjunktury.
V současnosti se žádná vyspělá země nechystá k radikální daňové reformě, která by omezila zrychlené odpisy a zároveň snížila daňovou zátěž práce. Problém zřejmě přetrvá a bude narůstat.
Dále je zde otázka automatizace a robotizace. Slýcháme chmurné věštby, jaké profese zmizí v důsledku technického pokroku. Ale technický pokrok téměř zlikvidoval zaměstnanost v kdysi tak dominantním odvětví, jakým bylo zemědělství – a svět to přežil. V roce 1900 pracovalo 41 procent ekonomicky aktivních Američanů na farmách, dnes již jen kolem dvou procent. Přesto USA netrpí čtyřicetiprocentní nezaměstnaností: úbytek pracovních míst v jednom odvětví byl vyvážen nárůstem počtu pracovních míst jinde. Střední Evropa, včetně Česka, prožila během stejné doby ještě výraznější proměnu pracovního trhu.
Kdo se o svou práci bát nemusí
Jaké profese zaniknou anebo ztratí svůj dosavadní význam, lze odhadnout již dnes. Kromě méně kvalifikovaných manuálních profesí (pokladní v supermarketu, dělník u výrobní linky) půjde o mnoho „sedavých“zaměstnání. Zmizí většina úředníků u bankovních přepážek nebo ve státní správě. Rutinní práce ve financích budou automatizovány – schválení pojistné smlouvy již nyní probíhá online bez dotyku lidské ruky.
Jakákoli práce, která nevyžaduje tvořivost nebo lidský faktor, je v ohrožení. Naopak dobrá budoucnost čeká obchodníky – nikoli prodavače, ale skutečné obchodníky, kteří jsou schopni autentického lidského kontaktu. Bez obav mohou být lékaři, zubaři a vůbec terapeuti a zdravotnický personál většiny oborů. Ani lidé s technickým vzděláním nebudou trpět nezaměstnaností. Zejména v oblasti software: čím více je na světě aplikací, tím více programátorů je paradoxně zapotřebí.
Dobrá. Ale co velká část populace, která nemá žádné mimořádné nadání ani vlohy pro studium? Ani ta není bez naděje. Jak jen je obtížné sehnat dobrého instalatéra, elektrikáře, truhláře, zedníka nebo klempíře! Jak málo je skutečně dobrých restaurací s milou obsluhou! Toto vše jsou profese, které robotizovat nepůjde, přinejmenším v jakékoli představitelné budoucnosti. Tedy k obavám z budoucnosti není důvod.