Řepkové bukkake

že v jejich představách bude v budoucnosti naše příroda plná opravdu úžasných horku odolných tvorů – ledních medvědů s hrbem na uchování vody, barevných tropických vrabců, vyder suchomilných, prašných lišek a parňáčků (potomků ledňáčků, pochopitelně). Tak proč my dospělí vidíme tu budoucnost jen tak černě, proč je a jejich děti vidíme žít ve ztýrané zemi plné sucha, tornád a polí, na kterých Andrejovi potomci místo řepky zasázeli rourkatec šedožebrý, mech vyhlášený za horku nejodolnější rostlinu světa?

Nejdřív jsem existenci globálního oteplování nedokázal vnitřně přijmout. Ne že bych nevěřil vědcům, nevěřil jsem lidstvu. Že by – přes svou rozlezlost po celé Zemi a nepopiratelné schopnosti – dokázalo udělat něco, co má skutečně planetární význam. I ty naše

Putna

Středa Baldýnský největší stavby jsou směšné vedle i středně velkého kopce, nejhlubší důl na světě má čtyři kilometry, co to je vedle těch třinácti tisíc kilometrů zemského průměru. No a přesto je to pravda, už nepopiratelně, dokonce tak nepopiratelně, že to přijali i chlapi v hospodě, u které jsme slavili čarodějnice. A kde se, dost symbolicky, probírala chmurná budoucnost zahřívané planety v blízkosti obří vatry, vrhající kilowatty tepla do už tak dost ohřátého kraje.

Na jednu stranu, řekl někdo, bychom mohli být vlastně pyšní: zvládli jsme ohřát planetu, to je slušný pokrok za pár set tisíc let od chvíle, kdy jsme začali používat oheň. Navíc, napadlo zas mě, ohřívání planety je vlastně podstata lidské existence. Přece nápad, že je možné nechat nezhasnout přirozený oheň, byl jednou z prvních

Čtvrtek

Oliva myšlenek, která nás odlišila od zvířat. A od té doby jsme prakticky nedělali nic jiného, takže možná není divu, že některým trvalo tak dlouho si to přiznat. A protože přiznat si něco bývá ještě na míle daleko od toho něco s tím opravdu udělat, stejně to nakonec bude problém našich dětí a těch jejich.

Ale stejně bych rád věděl, jestli jim nakonec příroda pomůže svou schopností se adaptovat, kterou projevila už tolikrát za miliardy let své existence. Anebo je nechá na holičkách.

A nenechá je zahlédnout oranžovozlaté křídlo parňáčka. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová Sobota Hanák