Začít tykat panu Plekancovi? To nebyla žádná prča
PRAHA „Začínám mít strach,“prohlásil Dominik Hrachovina před hojným počtem novinářů během středečního srazu hokejové reprezentace v Praze. Na takový mediální zájem nebyl 23letý gólman působící ve Finsku dosud zvyklý.
Na sever Evropy se vydal v 16 letech, v Tappara Tampere působí od roku 2011. Za tu dobu si vydobyl pozici jedničky, dvakrát vyhrál titul, letos mu triumf utekl až ve finále. Na klubové úrovni tak není žádným zelenáčem.
Seniorská reprezentace je ovšem novinka. „Vždyť já tyhle lidi viděl akorát v televizi, znám tam snad jenom pana Plekance a pana Gudase, při seznamování jsem jim vykal,“rozesmál všechny Hrachovina. „Bylo těžké jim tykat nebo vůbec podat ruku, nebyla to prča.“
Nepřekvapivější člen týmu sám s pozvánkou moc nepočítal, a to ani po sobotním telefonátu. „Já byl právě po oslavách, když mi volali, že by to mohlo vyjít. Položil jsem telefon ještě trochu omámený, možná jsem na to zapomněl.“
Ale vyšlo to, v neděli ho Jandač nominoval. „Bylo ve mně tolik myšlenek, musel jsem strašnou spoustu věcí zařídit,“vzpomíná Hrachovina na hektický víkend.
Pokud se brankáři Pavel Francouz nebo David Rittich nezraní, Hrachovina národní dres v Dánsku nejspíš neoblékne. „Ale vůbec jsem nepřemýšlel, že bych nejel. Nejsem v takové pozici. Mám v sobě sice sedmdesát zápasů, jsem trochu obouchaný, ale jsem rád, že tu před vámi stojím,“říkal.
Ačkoliv během bronzového šampionátu ve Finsku a Švédsku v roce 2012 nastala podobná situace. Tehdy také veškerou práci odvedli Jakubové Štěpánek s Kovářem, přesto trenér Alois Hadamczik na pár minut do brány postavil nováčka Petra Mrázka.
Hrachovina neřeší ani pocit únavy po náročné sezoně, účast na mistrovství světa v Dánsku přirovnává k pocitům dítěte o Vánocích. Užívá si, že vedle něj sedí česká gólmanská špička. „Spíš tedy sedím já vedle nich než oni vedle mě. A není náhoda, že Rittich chytá v NHL a Francouz je jednička národního týmu,“říká brankářská trojka reprezentace.
Ve Finsku trochu zapadl jak před očima veřejnosti, tak i reprezentace, na severský stát však nedá dopustit. „Samozřejmě jsem četl články, že tam jsem ztracený, tak to ale vidíte vy. V Rusku, české extralize i jinde jsou kvalitní gólmani, na světě nejste sám. A Finsko je pro mě domov.“
Ten teď ale opouští. V další sezoně oblékne dres Astany, klubu z hlavního města Kazachstánu. „Astana se zajímala nejvíc a nejrychleji. Nechtěl jsem čekat, teď mám jistotu v KHL,“vysvětluje své rozhodnutí změnit působiště.
Obavy z neznámého má, ale jak sám říká, ve stejné situaci byl před osmi lety, když odcházel z Česka. „Změna bude veliká, snad si zase vzpomenu, jaké to tehdy bylo.“
Teď však na Kazachstán nemyslí. Vyhlíží první zkušenosti v seniorské reprezentaci. A kdo ví, třeba do šampionátu nakonec zasáhne.