Národní galerie obsadí Drážďany
Šéf NG Jiří Fajt bude na den řídit německé muzeum. Chce probrat projekt putovní výstavy v regionech
PRAHA/DRÁŽĎANY V renesančním Rezidenčním zámku v Drážďanech kdysi sídlili saští kurfiřti i králové. Dnes v něm úřadují Státní umělecké sbírky (Staatliche Kunstsammlungen Dresden, SKD), jedna z nejvýznamnějších muzejních institucí Německa. Její ředitelka Marion Ackermannová ale tuto středu přijde o svou židli. Na její místo se usadí ředitel Národní galerie (NG) Jiří Fajt.
„Přátelské převzetí“bude trvat jediný den. Přesto nejde jen o show pro novináře, jež má upozornit na dvacáté narozeniny Česko-německého fondu budoucnosti (ČNFB), který manažerský záskok v Sasku organizuje.
„Během úřadování v Drážďanech se budu věnovat zejména dvěma tématům – digitálnímu zpřístupňování sbírek v režimu open space a regionálním programům, jejichž působnost by měla překročit zemské hranice. Věřím, že se nám podaří naplánovat společné projekty,“řekl LN Fajt, který na oplátku půjčí na den ředitelské křeslo v Praze Ackermannové.
V Drážďanech se chce ředitel NG mimo jiné bavit o projektu Artist Rooms, který od roku 2008 úspěšně provozuje britská Tate Gallery a Skotská národní galerie. Jde o soubor děl moderního a soudobého umění, který putuje po regionálních muzeích. V kolekci je zastoupen mimo jiné i drážďanský rodák Gerhard Richter, kterému NG loni uspořádala velkou retrospektivní výstavu. Britský projekt by se mohl stát inspirací pro podobnou putovní expozici z českých a saských sbírek. „Je to silná inspirace,“dodává Fajt.
V plánu jsou další společné akce pražské a drážďanské galerie – třeba badatelský projekt Bellum et Artes, který zmapuje umění střední Evropy v době třicetileté války a vyvrcholí výstavou k 400. výročí bitvy na Bílé hoře.
Badatelé z Prahy a Drážďan se chtějí zaměřit také na staré mistry a popsat, jak se v 18. století rozvíjel umělecký trh v českých zemích i Sasku.
Na „Labskou Florencii“, jak se saské metropoli přezdívá, má Fajt políčeno již delší dobu. SKD má podobně jako Národní galerie řadu expozic po městě a musí řešit, jak zachovat identitu a jednotnou tvář instituce.
Se Státními uměleckými sbírkami se v závěru loňského roku podařilo zorganizovat takzvaný kulturní vlak. Mimo jiné díky grantu ČNFB se během čtyř zimních víkendů vybrané rychlíky na trase Praha–Drážďany proměnily v mobilní jeviště.
Na cestě do Saska provedla jeden ze svých sociálních happeningů výtvarnice Kateřina Šedá. Její tým, převlečený za anděly, Mikuláše a čerty, se vydal přes celý vlak a odměňoval cestující, pokud vyznali někomu lásku, omluvili se za něco nebo se k něčemu přiznali. O odměnu se pak museli podělit s neznámým spolucestujícím.
S politiky v zádech
Národní galerie, která vlak kultury spolupořádala, počítá také s tím, že do Drážďan zapůjčí část svých sbírek v době, kdy se bude přestavovat Veletržní palác. Na rekonstrukci se Fajt domluvil před dvěma lety s tehdejším předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou a před dvěma měsíci mu podporu slíbil také premiér v demisi Andrej Babiš.
„Budeme to chtít stejně jako rekonstrukci Invalidovny, Nové scény Národního divadla a zázemí Ná- rodního divadla projednat v rámci sněmovny. Jsou to investice, které je potřeba okamžitě spustit,“prohlásil Babiš letos v březnu.
Projekt rekonstrukce funkcionalistické budovy za tři miliardy korun, který měl být hotový v roce 2023, ale stále vázne. Mezinárodní architektonická soutěž, jež měla být vypsána již loni, stále nebyla otevřena. A to přesto, že Fajt loni ohlašoval, která zvučná jména architektů můžeme v Praze čekat.
Generální oprava Veletržního paláce není jediným Fajtovým projektem, nad nímž visí stín pochybnosti. Kritice Národní galerie čelila loni za expozici v Salmovském paláci, která byla věnována 40. vý- ročí Charty 77. Otevřena byla loni v březnu, ač výročí připadlo na leden. Koncept výstavy se navíc do poslední chvíle měnil.
Faktem ovšem je, že ani kritici, kteří Fajtovi vyčítají velikášské plány a chaotický systém řízení, řediteli NG neupírají, že to „umí“s politiky. Když po něm jako po hlavním kurátorovi výstavy Europa Jagellonica v Kutné Hoře zůstal v roce 2012 desetimilionový dluh, nakonec ho zaplatilo ministerstvo kultury.
Loni si pak Fajt „vydupal“při tradičním porcování státního rozpočtu 50 milionů korun a kase Národní galerie tak skokově přilepšil o pětinu.