Než přijdou zákazy

I letos se začíná rýsovat cesta k velkému suchu

Kdybyste se dnes probrali z dlouhodobého kómatu a někdo by říkal, že je červenec, těžko to vyvrátíte. Hodně stromů již odkvetlo, teploty stoupají někde až ke třicítce a v půdě na okrajích polí se rýsují praskliny. Takový dojem získáte na výletě během už druhých „miniprázdnin“za poslední týden. Tohle že je květen? Tohle že je měsíc májových deštíků, bující trávy a příprav na sečení otavy?

Jistě, dojem z jedné túry po venkově bývá zavádějící, z počasí jednoho víkendu nelze dělat závěry. O. K., tak si vezměme k ruce čísla z Českého hydrometeorologického ústavu. Srážkový deficit je už tak běžné slovo, že ho není třeba zvlášť vysvětlovat. A kumulativní (postupně načítané) srážkové deficity pro území státu hovoří jasně. Ještě v lednu byl příjem vody ze srážek v malém přebytku. Za únor se ale dostal do schodku 30 litrů vody na metr čtvereční (30 milimetrů srážek), během března na 40 litrů a za duben až k 70 litrům. Tohle že je jaro a nikoliv červenec?

Na jaře tradičně vyrážejí první vodáci. Na rozdíl od léta se nemusí starat o splavnost řek. Vždyť průtoky překrmuje tající sníh z hor i voda z jarních dešťů. Jenže letos to nějak nefunguje. Ze zpráv ČHMÚ plyne, že například povodí Lužnice je na 10 až 20 procentech dlouhodobého průměrného průtoku pro toto roční období. Tohle že je květen?

O tom, že sucho je narůstajícím problémem i ve střední Evropě, se ví už léta. Jedná o tom i česká vláda. Ale přes to vše má sucho oproti povodním (což je jen druhá strana téže mince narušené záchytné funkce krajiny a rozkolísaného podnebí) zásadní mediální handicap. Velká voda působí velké okamžité škody, a tak se dostává i do prestižních časů televizních zpráv. Sucho přichází plíživě, do hlavních zpráv pronikne až tehdy, kdy přijdou ke slovu zákazy kropení zahrádek. Ale letošní trajektorii k těmto koncům vidíme už teď. Stačí vyjít do přírody nebo se podívat na čísla z ČHMÚ. Zbyněk Petráček