Bojím se, že přijde „sekáč“zvenčí
... ho ve funkci nahradí někdo, kdo bude myslet na blaho instituce – nejen vlastní kariéru – a kdo odslouží celý desetiletý mandát
Dokončení z protější strany
LN Nakolik jde NSS chápat jako politického aktéra?
Soudy se nechovají politicky, ale nežijí ve vzduchoprázdnu a jejich rozhodnutí mívají dopady i do politiky. Pokud třeba vláda zvolí velmi drsný způsob výběru daní, správní soud to může zastavit. Jestliže rozhodne, že do země nepustí žádné cizince, soudy ji musí upozornit na mezinárodní závazky a evropské právo. Nebo pokud obce schválí územní plán a určí, kudy povede dálnice. Jestliže ale není dodržen právní základ a politickým rozhodnutím je zasaženo do individuálních práv, soud prostě zasáhnout musí. Nikdy nebude motorem, ale často bude brzdou. Život jde rychleji než právo. Někdy soud trochu posune život nebo spíš interpretaci a aplikaci práva, i když zákonodárství stojí na místě a nereaguje na nové jevy. Když se ale jindy parlament utrhne ze řetězu a přijme něco extrémního, soud je retardér, který to trochu zpomalí.
LN Jaké bylo první opravdu politické rozhodnutí NSS?
V roce 2004 jsme zrušili senátní volby v obvodu Prahy 11, ve kterých zvítězil Jan Nádvorník (ODS). Tehdy se na naši adresu velmi ostře vyjádřil i tehdejší prezident Václav Klaus. Ve výsledku pak Ústavní soud toto naše rozhodnutí zrušil. Při plném respektování jejich rozhodnutí si myslím, že to byl moment, kdy začala hrubnout volební kampaň, a my jsme volby zrušili na základě toho, že pojmy čestného a poctivého vedení volební kampaně nejsou úplně prázdné. Ústavní soud ale řekl, že v čase voleb jsou „vlajky na půl žerdi“a dovoleno je skoro vše.
LN Politika ale může mít i ten rozměr, že se někdo může snažit soud ovlivnit prostřednictvím jeho předsedy. Stalo se někdy, že se u vás někdo pokoušel „něco zařídit“?
Nebudu konkrétní, ale zejména v prvních letech takové snahy byly. Pak jsem ale zřejmě získal takovou pověst, že ti lidé zjistili, že je zbytečné za mnou chodit…
V té oficiální politické rovině jde soud ovlivnit dvěma směry. Buď mu omezíte jeho pravomoci, což jde ale přímo proti dnešnímu trendu, kdy se dříve výsostně politická rozhodnutí přenáší do soudního systému. Souvisí to se stále větší veřejnoprávní regulací, která soudy vtahuje do řady regulace procesů, aniž by si o to soudy říkaly. Druhým způsobem je personál- ní obsazení, kdy z něj jmenováním loajálních lidí uděláte ochočené zvířátko, co bude vrnět nebo poštěkávat, ale nikdy nekousne.
LN Má předseda soudu vliv na jednotlivé kauzy?
Předseda každého soudu má cukr i bič. Když chce, má silné nástroje dostat nějakého soudce na svou stranu. Může mu dát výhody – auto, větší kancelář, lepší agendu, zahraniční pracovní cesty. Nebomu naopak může začít vyčítat průtahy. Nedělejme ze sebe netečné anděly. Někteří na toto slyší. Takže předsedové soudů mají reálnou moc, zvláště skrze vydávání rozvrhu práce, a dohled nad nimi není příliš efektivní. Pokud by někdo zvenčí chtěl něco ovlivnit v justici, tak není úplný blázen, aby šel přímo za konkrétním soudcem, vždy bude volit méně nápadnou cestu. Předseda je štítem soudu v dobrém i ve zlém, věří svým soudcům a nastavuje široká záda, aby k nim nikdo nepronikl. Na druhou stranu ale musí být velmi náročný směrem dovnitř soudu, aby věděl, komu má věřit a za koho se zaručuje.
LN Již v říjnu by měl do čela NSS usednout nový předseda. Jeho jmenování je ale čistě politickou záležitostí, protože ho jmenuje prezident a kontrasignuje předseda vlády. Co chcete na plánované schůzce říci prezidentu Miloši Zemanovi?
Jestli o něčem rozhodují nejvrcholnější ústavní činitelé, kteří jsou politicky generováni, politicky uvažují a nesou politické důsledky, tak si nemůžeme myslet, že si najednou vymění mozek a budou uvažovat jinak. Samozřejmě je to politické rozhodnutí. Má to ale zákonný půdorys, který by se měl dodržet, nikoliv jen formálně, ale skutečně naplnit obsahem do posledního písmenka (zákon stanoví, že předsedou Nejvyššího správního soudu může být jmenován soudce tohoto soudu, funkční období pak stanoví na deset let – pozn. red.). Jen tak se zachová nezávislost soudu. Některá politická rozhodnutí jsou krátkozrace opřena o víru ve vládu většiny. Myslím, že by se to mělo pomalu obracet ve víru ve vládu práva. Aby si i ti, kdo právě drží většinu a jsou opojeni mocí, uvědomili, že příště mohou stát slabí v koutě a budou rádi za každou záruku proti zneužití systému proti nim samotným. Jinými slovy, na rovnost před zákonem a soudní ochranu se musí spolehnout jak mocný, tak i ten bezmocný. To je ta nejlepší lekce z ústavního práva, kterou pochopí i poslední člo- věk v zemi, když uvidí, že se před zákonem skloní i ti nejvyšší.
Je také třeba si uvědomit, že role prezidenta končí v okamžiku, kdy jmenuje soudce nebo předsedy soudů. Pak už nemůže očekávat vděk ani to, že budou „na telefonu“a splní každé přání toho, kdo je tam poslal.
LN Vy velmi prosazujete, aby byl předsedou soudce Nejvyššího správního soudu, který zároveň ve funkci vydrží celých deset let. Proč?
Je to promyšlené. Znamená to, že to má být někdo, kdo zná instituci i její úkoly, smysl, problémy… A podmínka desetiletého mandátu má smysl proto, že tato doba přesahuje funkční období prezidenta i předsedy vlády – příštího funkcionáře tak má vybírat už jiná politická reprezentace. Je to systémová záruka toho, že soud se může chovat nezávisle, a to včetně jeho předsedy.
LN Objevují se některé spekulace, že by vás v čele soudu mohl nahradit váš stávající místopředseda Michal Mazanec, jenž by ale kvůli věku mohl být ve funkci jen do konce roku 2021. Je to špatně?
Já to opravdu nechci personifikovat, ale marná sláva, tři roky jsou prostě málo. Podstatnou hodnotou nezávislosti justice je, že ty vysoké funkce se obsazují jen jednou za deset let, ne každý rok. Když se obsazují mezinárodní soudy, o funkci soudce se mohou ucházet jen lidé, kteří mohou od- sloužit celý mandát. Já samozřejmě netvrdím, že za tři roky se nedá vůbec nic stihnout, ale přece jen, pro určitá rozhodnutí musíte vědět, že máte čas je uskutečnit. A také je důležité nebýt jen na počátku, ale sledovat také důsledky svých rozhodnutí a unést za ně odpovědnost. Vidíte to sami, ptáte se mě na patnáct let staré věci a já nechci krčit rameny a říkat, že to je dávno a nepamatuji si to. Já se hlásím ke své odpovědnosti od ledna 2003 až do dneška. Všechny soudce jsem si vybral, a pokud někdo z nich selže, je to i moje odpovědnost. Ať užmě nahradí kdokoliv, nesmí myslet v první řadě na sebe, ale na instituci, za niž bude připraven deset let nést odpovědnost. Nesmí být jako jezevec zalezlý v noře, ale v případě potřeby aktivně soud hájit.
LN Množí se i spekulace o tom, že by do čela NSS mohl used- nout někdo zvenčí. Je problém, že by soud mohl vést někdo, kdo nevidí do jeho „střev“?
Pochopil bych situaci, kdyby šlo o opravdu široce respektovanou odbornou autoritu. Dejme tomu, že by třeba skončil profesor Jiří Malenovský na Soudním dvoru EU. Pokud by se mě někdo ptal na názor, řekl bych, že pro soud by bylo velmi obohacující mít v čele takovou osobnost.
To přece není tak, že koho si Baxa nevybere a kdo tu s ním deset let nechodil na pivo, ten nemůže být předsedou. To si opravdu nemyslím! Ale ten výběr by měl být kultivovaný a všichni by měli mít na mysli osud soudu, nikoliv vlastní kariéru. Když slyším o lidech, kteří se správním soudnictvím nikdy neměli nic společného, tak pátrám po jejich motivacích být v čele NSS. Mám z toho obavu. Příchod nějakého „sekáče“zvenčí bych pochopil, kdyby byl soud ve špatném stavu a bylo třeba dát jej do pořádku. Ale tak to není, naopak vůbec nevidím důvod, proč by měl soud „zachraňovat“jakýsi nucený správce. Nechci ale rozdmýchávat nějaké vášně, jsou to snad spíše spekulace než realita.
LN Když už je řeč o těch spekulacích, už se rojí nápady, co byste v budoucnu mohl dělat vy – ústavní soudce či nejvyšší státní zástupce… Zdá se, že vás lidé vnímají spíše jako funkcionáře než jako soudce. Dovedete si představit, že zbytek kariéry strávíte „jen“jako soudce?
Já jsem často kritizoval ty funkcionáře, kteří panicky hledali další místo, protože si nedokázali představit, že by šli zpět soudit. Je to ale výraz velké neúcty říkat, že bych byl „jenom“soudce. Já jsem nikdy soudit nepřestal – vždy jsem byl členem jednoho z tříčlenných senátů, všech asi 250 rozhodnutí rozšířeného senátu bylo vydáno pod mým předsednictvím, jsem také členem volebního senátu. Nepovažoval bych to za žádnou degradaci. Na druhé straně jsem ale možná v té funkci projevil nějaké další schopnosti amám zkušenosti, které by se třeba ještě daly využít. Není ale vmé povaze, abych si hledal nějaké místečko, leštil kliky a vtíral se do přízně. To nikdy dělat nebudu a nijak neřeším, co budu dělat po 1. říjnu 2018. Pokud nějaká nabídka přijde, budu zvažovat, co je poctivé a co ne.
To přece není tak, že koho si Baxa nevybere a kdo tu s ním deset let nechodil na pivo, ten nemůže být předsedou.
LN Opravdu se o to nestaráte?
No, vlastně starám… Zrovna dnes jsem si byl vyzkoušet křeslo, abych věděl, na čem budu od podzimu sedět. Bude to samozřejmě velká změna, ale mám řadu kolegů a kolegyň, kteří mají složitější situaci, dlouhé roky také dojíždějí přes 300 kilometrů, mají své rodiny a starosti, ale nemají služební auto, řidiče a další servis, jako jsem měl já. Tak přece nemohu říkat, že se bez toho neobejdu, to by pro ně byla facka. To by se ze mě opravdu stal justiční papaláš, který si nedovede představit, že bude něčím menším, než byl doposud.