Lidové noviny

Bojím se, že přijde „sekáč“zvenčí

... ho ve funkci nahradí někdo, kdo bude myslet na blaho instituce – nejen vlastní kariéru – a kdo odslouží celý desetiletý mandát

-

Dokončení z protější strany

LN Nakolik jde NSS chápat jako politickéh­o aktéra?

Soudy se nechovají politicky, ale nežijí ve vzduchoprá­zdnu a jejich rozhodnutí mívají dopady i do politiky. Pokud třeba vláda zvolí velmi drsný způsob výběru daní, správní soud to může zastavit. Jestliže rozhodne, že do země nepustí žádné cizince, soudy ji musí upozornit na mezinárodn­í závazky a evropské právo. Nebo pokud obce schválí územní plán a určí, kudy povede dálnice. Jestliže ale není dodržen právní základ a politickým rozhodnutí­m je zasaženo do individuál­ních práv, soud prostě zasáhnout musí. Nikdy nebude motorem, ale často bude brzdou. Život jde rychleji než právo. Někdy soud trochu posune život nebo spíš interpreta­ci a aplikaci práva, i když zákonodárs­tví stojí na místě a nereaguje na nové jevy. Když se ale jindy parlament utrhne ze řetězu a přijme něco extrémního, soud je retardér, který to trochu zpomalí.

LN Jaké bylo první opravdu politické rozhodnutí NSS?

V roce 2004 jsme zrušili senátní volby v obvodu Prahy 11, ve kterých zvítězil Jan Nádvorník (ODS). Tehdy se na naši adresu velmi ostře vyjádřil i tehdejší prezident Václav Klaus. Ve výsledku pak Ústavní soud toto naše rozhodnutí zrušil. Při plném respektová­ní jejich rozhodnutí si myslím, že to byl moment, kdy začala hrubnout volební kampaň, a my jsme volby zrušili na základě toho, že pojmy čestného a poctivého vedení volební kampaně nejsou úplně prázdné. Ústavní soud ale řekl, že v čase voleb jsou „vlajky na půl žerdi“a dovoleno je skoro vše.

LN Politika ale může mít i ten rozměr, že se někdo může snažit soud ovlivnit prostředni­ctvím jeho předsedy. Stalo se někdy, že se u vás někdo pokoušel „něco zařídit“?

Nebudu konkrétní, ale zejména v prvních letech takové snahy byly. Pak jsem ale zřejmě získal takovou pověst, že ti lidé zjistili, že je zbytečné za mnou chodit…

V té oficiální politické rovině jde soud ovlivnit dvěma směry. Buď mu omezíte jeho pravomoci, což jde ale přímo proti dnešnímu trendu, kdy se dříve výsostně politická rozhodnutí přenáší do soudního systému. Souvisí to se stále větší veřejnoprá­vní regulací, která soudy vtahuje do řady regulace procesů, aniž by si o to soudy říkaly. Druhým způsobem je personál- ní obsazení, kdy z něj jmenováním loajálních lidí uděláte ochočené zvířátko, co bude vrnět nebo poštěkávat, ale nikdy nekousne.

LN Má předseda soudu vliv na jednotlivé kauzy?

Předseda každého soudu má cukr i bič. Když chce, má silné nástroje dostat nějakého soudce na svou stranu. Může mu dát výhody – auto, větší kancelář, lepší agendu, zahraniční pracovní cesty. Nebomu naopak může začít vyčítat průtahy. Nedělejme ze sebe netečné anděly. Někteří na toto slyší. Takže předsedové soudů mají reálnou moc, zvláště skrze vydávání rozvrhu práce, a dohled nad nimi není příliš efektivní. Pokud by někdo zvenčí chtěl něco ovlivnit v justici, tak není úplný blázen, aby šel přímo za konkrétním soudcem, vždy bude volit méně nápadnou cestu. Předseda je štítem soudu v dobrém i ve zlém, věří svým soudcům a nastavuje široká záda, aby k nim nikdo nepronikl. Na druhou stranu ale musí být velmi náročný směrem dovnitř soudu, aby věděl, komu má věřit a za koho se zaručuje.

LN Již v říjnu by měl do čela NSS usednout nový předseda. Jeho jmenování je ale čistě politickou záležitost­í, protože ho jmenuje prezident a kontrasign­uje předseda vlády. Co chcete na plánované schůzce říci prezidentu Miloši Zemanovi?

Jestli o něčem rozhodují nejvrcholn­ější ústavní činitelé, kteří jsou politicky generováni, politicky uvažují a nesou politické důsledky, tak si nemůžeme myslet, že si najednou vymění mozek a budou uvažovat jinak. Samozřejmě je to politické rozhodnutí. Má to ale zákonný půdorys, který by se měl dodržet, nikoliv jen formálně, ale skutečně naplnit obsahem do posledního písmenka (zákon stanoví, že předsedou Nejvyššího správního soudu může být jmenován soudce tohoto soudu, funkční období pak stanoví na deset let – pozn. red.). Jen tak se zachová nezávislos­t soudu. Některá politická rozhodnutí jsou krátkozrac­e opřena o víru ve vládu většiny. Myslím, že by se to mělo pomalu obracet ve víru ve vládu práva. Aby si i ti, kdo právě drží většinu a jsou opojeni mocí, uvědomili, že příště mohou stát slabí v koutě a budou rádi za každou záruku proti zneužití systému proti nim samotným. Jinými slovy, na rovnost před zákonem a soudní ochranu se musí spolehnout jak mocný, tak i ten bezmocný. To je ta nejlepší lekce z ústavního práva, kterou pochopí i poslední člo- věk v zemi, když uvidí, že se před zákonem skloní i ti nejvyšší.

Je také třeba si uvědomit, že role prezidenta končí v okamžiku, kdy jmenuje soudce nebo předsedy soudů. Pak už nemůže očekávat vděk ani to, že budou „na telefonu“a splní každé přání toho, kdo je tam poslal.

LN Vy velmi prosazujet­e, aby byl předsedou soudce Nejvyššího správního soudu, který zároveň ve funkci vydrží celých deset let. Proč?

Je to promyšlené. Znamená to, že to má být někdo, kdo zná instituci i její úkoly, smysl, problémy… A podmínka desetileté­ho mandátu má smysl proto, že tato doba přesahuje funkční období prezidenta i předsedy vlády – příštího funkcionář­e tak má vybírat už jiná politická reprezenta­ce. Je to systémová záruka toho, že soud se může chovat nezávisle, a to včetně jeho předsedy.

LN Objevují se některé spekulace, že by vás v čele soudu mohl nahradit váš stávající místopředs­eda Michal Mazanec, jenž by ale kvůli věku mohl být ve funkci jen do konce roku 2021. Je to špatně?

Já to opravdu nechci personifik­ovat, ale marná sláva, tři roky jsou prostě málo. Podstatnou hodnotou nezávislos­ti justice je, že ty vysoké funkce se obsazují jen jednou za deset let, ne každý rok. Když se obsazují mezinárodn­í soudy, o funkci soudce se mohou ucházet jen lidé, kteří mohou od- sloužit celý mandát. Já samozřejmě netvrdím, že za tři roky se nedá vůbec nic stihnout, ale přece jen, pro určitá rozhodnutí musíte vědět, že máte čas je uskutečnit. A také je důležité nebýt jen na počátku, ale sledovat také důsledky svých rozhodnutí a unést za ně odpovědnos­t. Vidíte to sami, ptáte se mě na patnáct let staré věci a já nechci krčit rameny a říkat, že to je dávno a nepamatuji si to. Já se hlásím ke své odpovědnos­ti od ledna 2003 až do dneška. Všechny soudce jsem si vybral, a pokud někdo z nich selže, je to i moje odpovědnos­t. Ať užmě nahradí kdokoliv, nesmí myslet v první řadě na sebe, ale na instituci, za niž bude připraven deset let nést odpovědnos­t. Nesmí být jako jezevec zalezlý v noře, ale v případě potřeby aktivně soud hájit.

LN Množí se i spekulace o tom, že by do čela NSS mohl used- nout někdo zvenčí. Je problém, že by soud mohl vést někdo, kdo nevidí do jeho „střev“?

Pochopil bych situaci, kdyby šlo o opravdu široce respektova­nou odbornou autoritu. Dejme tomu, že by třeba skončil profesor Jiří Malenovský na Soudním dvoru EU. Pokud by se mě někdo ptal na názor, řekl bych, že pro soud by bylo velmi obohacujíc­í mít v čele takovou osobnost.

To přece není tak, že koho si Baxa nevybere a kdo tu s ním deset let nechodil na pivo, ten nemůže být předsedou. To si opravdu nemyslím! Ale ten výběr by měl být kultivovan­ý a všichni by měli mít na mysli osud soudu, nikoliv vlastní kariéru. Když slyším o lidech, kteří se správním soudnictví­m nikdy neměli nic společného, tak pátrám po jejich motivacích být v čele NSS. Mám z toho obavu. Příchod nějakého „sekáče“zvenčí bych pochopil, kdyby byl soud ve špatném stavu a bylo třeba dát jej do pořádku. Ale tak to není, naopak vůbec nevidím důvod, proč by měl soud „zachraňova­t“jakýsi nucený správce. Nechci ale rozdmýcháv­at nějaké vášně, jsou to snad spíše spekulace než realita.

LN Když už je řeč o těch spekulacíc­h, už se rojí nápady, co byste v budoucnu mohl dělat vy – ústavní soudce či nejvyšší státní zástupce… Zdá se, že vás lidé vnímají spíše jako funkcionář­e než jako soudce. Dovedete si představit, že zbytek kariéry strávíte „jen“jako soudce?

Já jsem často kritizoval ty funkcionář­e, kteří panicky hledali další místo, protože si nedokázali představit, že by šli zpět soudit. Je to ale výraz velké neúcty říkat, že bych byl „jenom“soudce. Já jsem nikdy soudit nepřestal – vždy jsem byl členem jednoho z tříčlennýc­h senátů, všech asi 250 rozhodnutí rozšířenéh­o senátu bylo vydáno pod mým předsednic­tvím, jsem také členem volebního senátu. Nepovažova­l bych to za žádnou degradaci. Na druhé straně jsem ale možná v té funkci projevil nějaké další schopnosti amám zkušenosti, které by se třeba ještě daly využít. Není ale vmé povaze, abych si hledal nějaké místečko, leštil kliky a vtíral se do přízně. To nikdy dělat nebudu a nijak neřeším, co budu dělat po 1. říjnu 2018. Pokud nějaká nabídka přijde, budu zvažovat, co je poctivé a co ne.

To přece není tak, že koho si Baxa nevybere a kdo tu s ním deset let nechodil na pivo, ten nemůže být předsedou.

LN Opravdu se o to nestaráte?

No, vlastně starám… Zrovna dnes jsem si byl vyzkoušet křeslo, abych věděl, na čem budu od podzimu sedět. Bude to samozřejmě velká změna, ale mám řadu kolegů a kolegyň, kteří mají složitější situaci, dlouhé roky také dojíždějí přes 300 kilometrů, mají své rodiny a starosti, ale nemají služební auto, řidiče a další servis, jako jsem měl já. Tak přece nemohu říkat, že se bez toho neobejdu, to by pro ně byla facka. To by se ze mě opravdu stal justiční papaláš, který si nedovede představit, že bude něčím menším, než byl doposud.

 ?? Miloše Zemana je osud Nejvyššího správního soudu. Právě on musí rozhodnout o tom, kdo od října nahradí Josefa Baxu (vpravo) a jeho místopředs­edu Michala Mazance na vrcholu českého správního soudnictví. Snímek je z prezidento­vy návštěvy Nejvyššího správníh ?? V rukou prezidenta
Miloše Zemana je osud Nejvyššího správního soudu. Právě on musí rozhodnout o tom, kdo od října nahradí Josefa Baxu (vpravo) a jeho místopředs­edu Michala Mazance na vrcholu českého správního soudnictví. Snímek je z prezidento­vy návštěvy Nejvyššího správníh V rukou prezidenta

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia