Česko, země mozků
Potřebujeme jasnou politickou vizi, jak uspět v novém „závodě o Měsíc“
Je to ta příští velká věc, která změní nejen svět byznysu, ale může vůbec narušit naši demokracii a hodnoty, na kterých stojí, prohlásil nedávno Emmanuel Macron. Vysvětloval tak slib státní investice ve výši v přepočtu 37 miliard korun do výzkumu umělé inteligence. Stejné částky, jakou z unijního rozpočtu vyčlenila Evropská komise a přibližně kolik dává i Čína. To, co mnozí stále považují za doménu science-fiction, tak světoví lídři berou smrtelně vážně. „Chci být součástí probíhající revoluce, jinak budu jen sedět a koukat, jak ve Francii mizí pracovní místa a inovace a podnikání rostou někde jinde,“zdůraznil mladý prezident a bývalý investiční bankéř pro technologický magazín Wired.
Zapomeňme na filmy o terminátorech, na sny o samostatně myslících strojích, které se dost možná nikdy nesplní nebo až za spoustu let. Umělá inteligence je mezi námi už dnes v podobě algoritmů, které rozhodují, jestli dostaneme půjčku, hypotéku nebo jestli se nám zablokuje karta při podezřelé platbě. V podobě samořiditelných aut nebo programů, které mnohem dříve než oko lékaře rozpoznají riziko rakoviny, nebo takových, jež prostě a jen ušetří celodenní klikání do počítače a vyplní samy otravné dotazníky a formuláře.
Chytré umělé mozky jsou tady zkrátka proto, aby zastaly otravnou rutinní práci lidí, a pokud se nahrají do robotického těla, tak i tu doslova fyzickou. Jde tak o zjevný technologický posun srovnatelný s parním strojem nebo elektřinou. Na poli umělé inteligence se dnes globálně bez nadsázky přetahují největší světové mocnosti USA, Čína a velké země jako Velká Británie. Ale i ty zdánlivě menší, jako je třeba Kanada. Letošní rok má být přitom v této oblasti stejně významný, jako byl průlomový rok 1995 v rozvoji samotného internetu. Klíčová otázka tak zní: Co s tím udělá Česko?
Od Rumburaka po poker
Češi, potažmo Čechoslováci se historicky drželi na špici technologického pokroku, a to v nejdůležitější oblasti – konkrétní výrobě a byznysu. Jakmile skončil středověk, začaly se u nás zakládat manufaktury, v 19. století jsme byli průmyslové srdce monarchie, jedni z prvních jsme měli vlastní automobil, vzduch byl naše moře a vyvinuli jsme sami proudové letadlo i jaderný reaktor. Vedle Sovětů a Američanů jsme byli první, kdo dostal člověka do vesmíru, a ani v internetovém věku si nestojíme úplně špatně, jak ukazují firmy jako třeba Avast, jenž včera vstoupil na londýnskou burzu s téměř 450 miliony uživatelů.
Abychom uspěli v novém „závodě oMěsíc“, potřebujeme kombinaci špičkového výzkumu, správně naladěného byznysu a investorů a v neposlední řadě politickou vůli upravit zákony a předpisy i v citlivých oblastech, jako je sociální pojištění a zaměstnanost.
S trochou nadsázky můžeme říct, že umělá inteligence má v Česku hluboké kořeny nejen na špičkových technikách, jako je pražský FEL ČVUT, ale i v kultuře. Asi hlavně starší ročníky si vzpomenou na centrální mozek lidstva ze seriálu Návštěvníci, ale chytrý počítač československé výroby používal jako svůj trumf i černokněžník Rumburak v kultovním seriálu Arabela. Zcela vážně však právě v té době vznikala naše kyberbezpečnostní jednička, tehdy ještě jako družstvo, jejíž umělá inteligence neboli AI slouží k detekci virů, a tedy k ochraně milionů počítačů a mobilů po celém světě.
Mimořádně úspěšní jsou ale i čistě akademičtí výzkumníci – skupina studentů z pražské techniky a matematicko-fyzikální fakulty nedávno naučila společně s Kanaďany počítač blufovat v pokeru. Průlom, který zaznamenal celý svět – a mladé vědce prostě koupil světový Google, který na tuto oblast sází obrovské peníze. Nepochybný úspěch ale ukazuje i jednu velkou bolest – k vývoji umělých mozků potřebujeme, aby ty nejlepší lidské zůstaly doma.
Praha, matka AI
Dalším velkým trumfem je Praha, město na úrovni San Franciska, Seattlu, Curychu nebo Mnichova – bezpečné, klidné a pohodlné, zkrátka přesně takové, jaké se „ajťákům“líbí. Máme dokonce velmi dedikovaný průmysl, nebo alespoň jeho zástupce, kteří si uvědomují, že samořiditelných aut bude nejspíš potřeba méně, než dnes vyrábíme. Máme i některá vývojová centra globálních firem, jako je IBM. Co nám zatím chybí, je politický leadership, jaký má třeba premiér Finska, jež má jasnou strategii, jak být špička v AI.
Umělá inteligence není žádný kouzelný prsten, kterým se dá otočit a změnit celou ekonomiku a zvednout platy na úroveň Německa a Švýcarska. Je to příležitost, jak se konečně vymanit z pozice montovny, ale bude to stát hodně práce a úsilí uspět v tvrdé mezinárodní konkurenci. Velkou příležitostí je hlavně aktuální iniciativa Evropské komise a na ni navazující snaha českých úředníků. Potřebujeme ale někoho, kdo se rozhodne opravdu změnit Česko ze „země příběhů“na zemi chytrých mozků. Umělých i těch živých.