Zlaté časy proxy
Izraeli po 45 letech hrozí válka se státem – s Íránem
VSýrii se válčí už sedm let. Vyletí-li v té situaci dvacet raket, aniž zasáhnou cíl, není to zpráva pro tisk. Ale včera byla. Jde o to, kdo a kam mířil: íránské jednotky na syrské straně Golanských výšin odpálily rakety na izraelské cíle. Ta banální věta ohlašuje možný přelom po 45 letech. Poprvé hrozí, že se mohou vzájemně střetnout síly Íránu a Izraele, dvou navýsost znepřátelených států, které se ale až dosud utkávaly jen v proxy válkách.
Proxy (zástupná) válka je známá přinejmenším od vietnamské v 60. letech. Nebojovali tam Američané se Sověty, ale s jejich spojenci – s guerillou Vietkongu na Jihu podporovanou komunisty ze Severu. A podobně tomu bylo od Chomejního islámské revoluce mezi Íránem a Izraelem. Ty státy dělí tisíc kilometrů. A i když Teherán veřejně káže zničení Izraele, vojensky se utkávaly pouze v zástupných válkách se spojenci Íránu – s libanonským Hizballáhem či palestinským Hamásem. Teprve válka v Sýrii a pozemní účast Teheránu v ní přivádí íránské a izraelské vojáky do přímých střetů. To je novinka, i když kauzálně nesouvisí s Donaldem Trumpem a jeho odstoupením od jaderné dohody s Íránem.
Jde o vývoj posledních sedmdesáti let. První čtvrtstoletí své existence Izrael válčil s nepřátelskými státy, hlavně Egyptem, Sýrií či Jordánskem. Pak oněm státům došlo, že to k cíli nevede, a některé (Egypt, Jordánsko) uzavřely s Izraelem mír. Války pokračovaly v zástupné podobě. V letech 1978 a 1982 v Libanonu s palestinskými sekulárními teroristy. Roku 2006 v Libanonu s šíitským Hizballáhem. Pak v pásmu Gazy s islamistickým a proíránským Hamásem. Pokud by nynější boje – rozšiřování íránských základen v Sýrii a izraelské nálety na ně – přerostly ve skutečnou válku, bylo by to poprvé po 45 letech, že by Izrael opět válčil se suverénním státem.
Tato hrozba ilustruje povahu války v Sýrii, skutečnost, že si tu zemi parcelují Írán, Rusko a Turecko. Rusko a Írán umožňují Asadově vládě přežít. Ale i když Rusko vystupuje vůči Izraeli jako sympatizant, i když ho nechává útočit na íránské základny, samo nemá sílu a snad ani ochotu Írán zastavit. To on přece odvádí špinavou práci v pozemních bojích na podporu Asadovy vlády. Celý mocenský i vojenský posun ve prospěch Íránu je daní za to, že Obamova Amerika z Blízkého východu vojensky vycouvala, i za to, že Bushova Amerika zničila hlavní protiváhu Íránu – Saddámův Irák. Zbyněk Petráček