Junckerův coming out s Marxem
Pokrokový svět slaví. Den poté, co jejich lídr, křesťanskodemokratický (!!!) předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, před týdnem pronesl svůj upřímný a památný projev u příležitosti dvoustého výročí narození Karla Marxe v jeho rodném Trevíru, otevřeli šatník a hrdě si navlékli tričko s nejznámějším marxistickým revolucionářem Che Guevarou. Konec přetvářek, levicoví liberálové, piráti a mainstreamoví zelení si oddechli, protože konečně mohou sundat masky nasazené kvůli oblafnutí naivních voličů.
Mladším kolegům občas položím kontrolní otázku, zda vědí, která je nejkratší cesta z kapitalismu do kapitalismu. Reakce je pokaždé stejná. Mají za to, že jde o nějaký vtip nebo chyták. A když jim po mnoha nesprávných odpovědích prozradím vysvětlení největšího paradoxu posledních několika set let světových dějin, tedy že je to komunismus, z výrazu jejich obličeje vidím, že se octli v absurdním světě, jemuž vůbec nerozumí. Až pomalu jim dochází, že kapitalistickému systému, který musí strpět trochu demokracie, by rozbití tradičních (nebo přesněji sakrálních) společenských struktur trvalo dlouho, třeba i sto let, což je z hlediska mnohonásobného návratu kapitálu absolutně nepřijatelné. Proto je třeba nasadit komunisty, kteří takový úkol dokonale zvládnou za mnohem kratší dobu a na perfektně zdevastované území pak rychle nastupuje opět kapitalismus, jehož představitelé z velké části přicházejí z řad komunistů…
A za stejný paradox se dá označit situace, kdy při oslavě Marxových kulatin hlavní projev o kritice špatné formy kapitalismu a o vyvinění Marxe z komunistických zločinů pronese politik, který od roku 1989 ve funkcích premiéra nebo ministra financí pracoval téměř 25 let v největším daňovém ráji Evropy. O tom, jaké formě kapitalismu vyběhával Juncker byznys, si lze přečíst v dokumentech LuxLeaks. Díky únikům těchto informací vyšlo najevo, že v letech 2002–2010, v době, kdy byl Juncker lucemburským premiérem, pomáhala jeho země nadnárodním monopolům odvádět nižší daně. Tajné dohody mezi Lucemburskem a nadnárodními firmami se týkaly okolo 340 firem. Juncker přitom měl cíleně bránit daňové reformě EU. Jenom Německo přišlo na daních kvůli této politice (nebo spíše zločinu?) o téměř 200 milionů dolarů. Podle německého vyšetřovatele Norberta Naulina „tato podpora při daňových únicích, kterou jsme viděli při našem vyšetřování u bank, je systematickou a organizovanou formou hospodářské kriminality“. Europoslanec Fabio de Masi, který je místopředsedou Vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky, uvedl: „Je absurdní, že miliony Evropanů, kteří trpěli kvůli úsporným politikám, mají nyní za předsedu Evropské komise kmotra daňového dumpingu.“
Klanění Junckera před Marxem bylo naprosto nechutným projevem neúcty a facka národům Evropské unie, které dlouhá desetiletí trpěly pod komunismem. Nemluvě o tom, jaký měl Marx názor na Židy, Slovany, ženy či lidi tmavé pleti. Junckerovým fanouškům je třeba připomenout, že žádný marxista nemůže být demokratem. A kdo adoruje Marxe, popírá demokracii a zneucťuje miliony nevinných obětí této ideologie, protože uskutečňování jeho myšlenek vždy a všude vedlo k tragédii. Pro pořádek, sociální demokraté odmítli právě násilí v Marxově učení.
A třetí paradox: mantrou Junckera a jeho kolegů jsou evropské hodnoty a kdo je podle jejich názoru nedodržuje, má dostat tvrdý trest za vyučenou. Jenže kdo nám tady pošlapává tyto hodnoty? Za projev, který Juncker pronesl v Trevíru, by se nemuseli stydět snad jen anarchisté či extrémní levičáci. Šéf Evropské komise, který se tváří, že je křesťanský demokrat, má morální povinnost protestovat proti každému projevu marxismu, ne pomáhat k nanebevzetí autora této ideologie.
Kdo adoruje Marxe, popírá demokracii a zneucťuje miliony nevinných obětí této ideologie