Dírkované návraty Aleny Kučerové
Grafička Alena Kučerová, někdejší členka umělecké skupiny UB 12, nevystavuje často a tím vzácnější je setkání s její tvorbou. Její nejnovější práce jsou do 16. května k vidění v pražské Galerii Pecka.
Tvorba Aleny Kučerové má od začátku až do současnosti přirozený vývoj a v jeho průběhu se vždycky prosazoval řád. Vyjadřuje určité děje, dojmy a prožitky, které ji zaujaly. Užívá klasické grafické techniky, jako je například suchá jehla, ale také vlastní postupy. K nim patří především perforace, kterou dokáže vystihnout prostorové vztahy a jejich proměny, napětí vznikající mezi rozmanitými strukturami, uspořádání krajinných prvků i záměrně zjednoduše- né a tím výraznější figurální scény. Ze svých dírkovaných plechů tiskla exaktní geometrické kompozice nebo zase křehké a jemné pohledy do krajiny, jejíž charakter má zažitý.
Někdy ovšem považuje za výsledné dílo také plechové desky, ze kterých tiskne grafické listy. Ty pak dotváří výraznými barevnými tóny. Zabývala se motivy souvisejícími s vodou – plaváním, koupáním, skoky do vody, saunami, mořskými vlnami nebo plážemi, které uměla ztvárnit s neobyčejnou osobitostí. Našla odvahu vydat se vlastní cestou, nikdy se neohlížela na to, co se zrovna nosí. Řídila se vždy vlastním citem a zkušeností. Ztvárňovala své představy, ať už šlo o grafiky, „plechy“, či v posledních desetiletích jakési zvláštní křehké reliéfy vzni- kající z nalezených předmětů, z vlastnoručně vyrobených rámů, z linií utvářených do dřeva zatlou- kanými hřebíčky. Její zatím poslední výstava probíhá v pražské Galerii Pecka. Jsou na ní vystave- na díla z posledních dvou let, v nichž se vrací k jednoduchým kompozicím a svým způsobem k vlastním počátkům. Jde o
krajně oproštěné „obrazy“, v nichž stále užívá perforaci, již nikoliv do plechu, ale do kartonu.
Stejně jako dřív využívá střídmou barevnost, které dosahuje za užití průmyslových laků. Vychází z jednoduchých a přitom rafinovaných vztahů perforací vzniklých linií, opět vyjadřuje pohyb nebo jakési imaginární souvislosti vycházející z neustálého pozorování přírody, z přemýšlení nad principy, kterými se řídí její vývoj.
Letos třiaosmdesátiletá Alena Kučerová nevystavuje příliš často. Nyní se však v blízkém horizontu chystá velká retrospektiva v Národní galerii, pravděpodobně v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Jde o prostor, který je Kučerové blízký, který bude vyhovovat jejímu formátem komorně laděnému, ale výrazem i rozsahem monumentálně působícímu dílu. A také zde sídlí Grafická sbírka, jež Kučerovou od počátků sledovala a která vlastní její rozsáhlou kolekci. Na současné výstavě, jež se stala jakýmsi předstupněm chystané retrospektivy, se tedy návštěvníci setkají s pracemi z poslední doby. Ty svou živostí naznačují, že umělkyně má stále co říct, že si uchovává mimořádnou schopnost spojit střídmost s jemnou citlivostí pro přírodu a pro půvab zdánlivě všedních okamžiků.
Alena Kučerová
Autor je historik umění