Velký tvůrčí happening obstarají děti
Předevčírem byl docela všední dusný podvečer: do vinohradského domu s kalichem v průčelí se trousily děti a dospělí je doprovázeli. Uvnitř se chystal koncert – jeden z těch, na nichž děti předvedou, co se v uplynulých měsících naučily. Vstupné dobrovolné, nálada přátelská, holčičky se převlíkly z džínsů do sukýnek, kluci strpí bílé košilky a sem tam i vestu či motýlka – ti na jevišti samozřejmě – a zpívají ze všech sil.
Nejde zatím o strhující výkony, ale poslouchat je stojí za to, zážitek to bezesporu je i pro toho, kdo mezi účinkujícími své dítě nemá. A to je jen jeden ze souborů jedné pražské „zušky“. Představuji si, jak to bude vypadat, až se 24. května do díla pustí hudebníci, zpěváci, výtvarníci ze čtyř stovek českých Základních uměleckých škol, které se přihlásily k megaakci ZUŠ Open. Nebudou zpívat, hrát, tancovat ani výtvarničit všichni najednou, i když leckde se jich sejde opravdu hodně, ale v tento jediný den se objeví se svým
Estetická výchova a podpora tvořivosti u českých dětí, tak důležitá pro veškerý současný i budoucí život v zemi, má u nás naději, i když se to leckdy nezdá a mnohdy to dost dře
programem ve třech stech třiceti městech a obcích, kde se v souhrnu uskuteční na tisíc akcí. (Připomenu, že na pěti stovkách škol se základům uměleckých disciplín věnuje více než dvě stě padesát tisíc žáků od pěti do patnácti let a že jim ony základy vštěpuje přes dvanáct tisíc učitelů.)
Na den D, který podporují i Národní galerie, Česká filharmonie nebo Pražské jaro, se chystá několik vrcholných vystoupení ve velkých centrech (například celodenní program dětí z různých koutů ČR ve Valdštejnské zahradě Senátu zakončí koncert s patronkou Magdalenou Koženou), větší i menší vystoupení však oživí náměstí, parky i plácky v celé republice.
ZáměrNadačního fonduMagdaleny Kožené, který je iniciátorem velkoryse pojatého celostátního happeningu uměleckých škol ve veřejném prostoru, je jasný: ukázat, jak se daří dětem v „hudebkách“a „výtvarkách“, ve sborech a tanečních nebo divadelních kroužcích, jakou úroveň mají jednotlivé školy a také, jaké pochopení a pomoc jim projevují třeba obce. A hlavně chce upozornit, že estetická výchova a podpora tvořivosti, tak důležitá pro veškerý současný i budoucí život v zemi, má u nás naději, i když se to leckdy nezdá a mnohdy to dost „dře“.