Strašidlo Karla Marxe...

Největším a nejradikálnějším problémem současnosti je proto podle Bělohradského porozumět ekonomii ne jako vědě o zboží, o práci a penězích, ale jako o jistém osudu lidstva. Je tedy třeba prohlédnout její fetišistické zatemnění. „Ekonomie se dneska podobá astrologii. Používá dokonalý matematický aparát, ale tak jako mezi pohyby hvězd a naším životem nebyl žádný vztah, tak podobně ani mezi rovnicemi ekonomů a lidským životem není žád- ný vztah. Ekonomové jsou astrologové dneška,“domnívá se.

Zejména v analýze kapitalistického systému pak vidí Marxův hlavní přínos ekonomka Ilona Švihlíková. Tvrdí, že geniálně pochopil mechanismus kapitálu, tedy jak funguje zisk a jak kapitalista dostává zpět to, co vydává. A zároveň ukazuje, že kapitalistický systém není absolutní, ale má mez, kterou tvoří klesající míra zisku.

„To je pořád hrozně zajímavé, když se to vztáhne na dnešek. Všichni víme, že zboží nám dnes vydrží dva roky a pak se rozbije. Tím se neustále zkracuje výrobní cyklus a zboží se nahrazuje dalším a dalším zbožím,“upozorňuje s tím, že jde o jeden z důsledků právě klesající míry zisku.

Svět je třeba měnit

Naopak ředitel Občanského institutu konzervativec Roman Joch se domnívá, že se Marx mýlil ve filozofii i v ekonomii. „Nevraždil, ale jak můžeme říci, že Rousseau byl svou inspirací morálně zodpovědný za zločiny jakobínů, tak Marx byl svou filozofickou inspirací minimálně intelektuálně odpovědný za zločiny stalinistů, maoistů a dalších,“tvrdí.

Zločiny komunismu nelze svalovat na Marxe, řekl v Trevíru Juncker. Ostatně, když Marx ke konci života viděl, jak mnozí nakládají s jeho dílem, prohlásil: „Pokud je něco jisté, pak to, že nejsem marxista.“Nelze ho tedy s marxismem jednoduše spojovat.

Václav Klaus však správně připomněl, že Marx je také autorem slavné teze, že svět nestačí jen vykládat, ale je třeba ho měnit. Svou teorii tedy přímo spojoval s revoluční praxí. A ve svém díle pak po- pisoval i to, co se později krvavě uskutečnilo. Nelze ho tedy od marxismu ani jednoznačně oddělovat.

Ačkoli je Marx již dávno mrtvý, stále se tak vrací mezi živé. Stal se sám strašidlem, které na začátku jeho Komunistického manifestu „obchází Evropou“. Zatímco v 19. století to bylo strašidlo komunismu, dnes je to především strašák totalitarismu. Strašidlo Marxovo v sobě zkrátka propojuje jak neurčitý příslib lepší budoucnosti, tak i strach z minulých hrůz. A jako takové bude stále vyvolávat spory.