Boj s Trumpem je zbytečný
EU na odboj vůči prezidentovi USA nemá. Musí s ním a dalšími hledat nové řešení pro Írán
Donald Trump učinil podle deníku WSJ vypovězením dohody s Íránem nejriskantnější sázku své kariéry. Sází na to, že íránští lídři si znovu sednou s Amerikou k jednacímu stolu. Sází na to, že pokud jednat nebudou, sankce povedou ke změně íránského režimu a to k lepšímu. Sází na to, že Evropě nezbude než s USA nakonec kooperovat. Sází na to, že Írán se nyní nepustí do výroby jaderné zbraně hlava nehlava. A sází na to, že vše nepřeroste v otevřený vojenský konflikt.
Podstatou „dobrého vládnutí“je, že se při změně vlády nemění systém a neruší instituce, ale mění se parametry. Pokud se ruší systém, je to vždy nesmírně nákladné. Podlamuje se důvěra, snižuje předvídatelnost. Takže je třeba rozumné nerušit konkrétní daň, ale snížit sazbu. Mezinárodní smlouvu lze chápat jako „systém“svého druhu. Je chybou ji rušit, je lepší tlačit na vylepšení smlouvy.
V tomto ohledu Amerika bohužel přestala být zemí, která může sloužit novým demokraciím jako příklad.
Vyspělá demokracie si také nechává vypjaté a nesmiřitelné spory na domácí politiku a neprotahuje je směrem ven. V politice zahraniční a obranné se má táhnout za jeden provaz. Ani to už pro USA neplatí. Jedna administrativa domluví dohodu s Íránem, druhá ji označí za „strašnou“a vypoví ji.
Samozřejmě lze také říci, že 23. prosince 2016, už po vítězství Trumpa, se Amerika připojila k rezoluci Rady bezpečnosti OSN odsuzující Izrael ve věci Jeruzaléma, přestože de facto tu samou rezoluci Amerika od 70. let tradičně vetovala. Odstupující prezident Obama tedy také porušil tradici americké zahraniční politiky, a to navzdory tomu, že s tím republikáni, kteří vyhráli prezidentské volby, nesouhlasili. Lze tedy konstatovat, že už za Obamy se příkladnost USA v zahraniční politice rozpadla, i když ve věci méně důležité, než jakou je dohoda s Íránem.
Do boje!
Podívejme se ale na to, co může vypovězení dohody s Íránem udělat s atlantickými vztahy. Trump totiž prohlásil, že budou pla- tit sankce proti firmám ze všech zemí, které by s Íránem nadále obchodovaly nebo v něm investovaly.
Nově jmenovaný americký velvyslanec v Berlíně Richard Grenell v úterý tweetnul, že „německé společnosti, které dělají byznys s Íránem, by měly okamžitě ukončit své aktivity“. Trump přitom zakazuje dělat byznys s Íránem okamžitě, zatímco už rozeběhlé obchody mají tři až šest měsíců na ukončení. Podle deníku FAZ se nové americké protiíránské sankce budou týkat především neamerických firem, včetně mnoha německých koncernů, jako je Siemens nebo BASF. Každá evropská společnost, která bude dělat byznys s Íránem, riskuje sekundární sankce, což znamená například odříznutí od dolarového trhu. Možná budou takové firmy ale odříznuty i od domácího financování, protože americké sankce míří i na evropské banky, které financovaly byznys s Íránem. Budou to evropské společnosti riskovat, když například pro Německo činí vývoz do Íránu – přestože roste a má potenciál – zatím pouhá 0,2 procenta celkového německého exportu?
Přesto překvapí, že leckdo důležitý velí do boje. Komentátor FT Philip Stephens píše ve velmi ostrém článku, že Evropa se nyní musí Americe tvrdě postavit a ochránit svoje společnosti před americkými sankcemi. Musí prý také okamžitě zavést sankce proti americkým společnostem a dát najevo, že absolutně nesouhlasí s vojenským zásahem proti Íránu a neposkytne mu žádné zázemí.
Steven Simon v The New York Times píše, že pokud se Evropa Trumpovi jasně nepostaví, deklasuje se do role americké kolonie, což není nic, co by měla Amerika vítat. Jak prý zjistila Británie v roce 1939, je lepší mít spojence než kolonie.
K tomu si přidejme čtvrteční výrok Angely Merkelové o tom, že Amerika už asi nebude bránit Evropu. Opravdu? A proto Německo snižuje výdaje na zbrojení?
Ano – Trump se k Evropě nechová hezky. Jeden z mála německých intelektuálních atlantistů Ulrich Speck píše, že Trump považuje Evropany za slabé, rozmazlené, hamižné a závislé vazaly. Buď se mu podřídí, nebo budou potrestáni. Evropané nejsou subjektem, jsou objektem Trumpovy politiky. Je to změna, všichni američtí prezidenti předtím se chovali k Evropě relativně s respektem.
Nesmyslné silácké reakce
Evropa se musí naučit být silnější a artikulovat jasně zahraničněpolitické zájmy. Zatím to tak nedělá. Takže silácké reakce z Evropy jsou směšné. Bude-li Evropa vyjadřovat vůči Trumpovi symbolickou rezistenci, nedává to žádný smysl, protože to jenom obnaží, jak slabá a bezmocná Evropa vlastně je.
USA jsou na rozdíl od EU hráč na Blízkém východě. Na Americe je Evropa závislá ekonomicky a úplně i vojensky. Svatý boj s Trumpem může vést americká domácí opozice, ale nikoli Evropa.
Proto budemomentálně lepší, když se evropští lídři přestanou vztekat a sednou si k jednacímu stolu s USA, Íránem, Saúdskou Arábií a Izraelem a budou hledat nové řešení. Emoce nyní pracují naplno, ale žádnou válku s Trumpem nemůže Evropa vyhrát a vlastně ani začít.