O čem vypráví Klaudyán
Nejstarší mapa Čech slaví 500 let od svého vzniku. Její alegorie názorově rozdělené země a společnosti je srozumitelná i dnes
Hory autor spíše odbyl. Vyznačil je pomocí stromů, ale bez názvosloví – s jedinou výjimkou Krkonoš. Řekám se věnoval víc – názvy chybí jen u Lužnice, Otavy a Berounky. K zamyšlení vybízejí hrady. Na ně je lepší digitalizovaná mapa na webu ČVUT ( http://maps.fsv.cvut.cz/antos/zoomify/klaudyan.html) umožňující slušné zvětšení. Některé staré a známé hrady (Týřov) na ní nenajdeme. Zato najdeme takové, které dnes leží na periferii zájmu (Pravda).
Je to prostě pohled optikou roku 1518. Podobně se můžeme zamýšlet nad sídly. Mnohá města, která považujeme za nepominutelná (Liberec, Kladno), autor z éry krále Ludvíka pomíjí – buď proto, že ještě neexistovala, či proto, že se z pohledu roku 1518 nejevila významně.
U měst je zásadnější dělení na královská (koruna) a poddanská (erb), katolická (zkřížené klíče) a utrakvistická (kalich). Tím se vracíme k úvodu a tématu rozdělené společnosti. I letos se přece objevily mapy rozlišující obce či regiony na zemanovské a drahošovské. V tomto smyslu je Klaudyánova mapa moderní. Je nejen první mapou Čech, ale i prvnímapou sledující jistá témata českého území.
Nejvyšší právo je zákon
Má i širší historickou hodnotu. Je jednou z mála památek na vládu Ludvíka Jagellonského (1516–1526). Tedy ne samotná mapa, ale hlavně její grafický doprovod, který tvoří asi dvě třetiny celého tisku. Zevrubně to vysvětlil již citovaný docent Ludvík Mucha v článku pro Geografické rozhledy v roce 1992.
Nahoře sedí na trůnu král Ludvík. Pravou rukou drží otevřenou knihu, levou tasený meč, což má význam: není zobrazen jako panovník, nýbrž jako vykonavatel spravedlnosti soudní i výkonné. Po stranách trůnu vidíme znaky zemí, kterým Ludvík vládl či si je nárokoval (Čechy, Morava, Uhry, Slezsko, Lužice, Lucembursko, Chorvatsko, Dalmácie).
Pod ním následují témata pro historiky. Uvádí je alegorie spravedlnosti s váhami, výčtem různých typů spravedlnosti a dvakrát uvedeným heslem: „Zákon nejvyšší právo“.
Specialisté ocení výčet pánů a rytířů zasedajících v zemském a komorním soudu. A také znaky pánů, rytířů a tří měst (Praha, Kutná Hora, Žatec) zastupujících institut „pomocníků obecného dobrého“, smírčí orgán všech tří stavů v té době. Klaudyánova mapa je jeho jediným historickým dokladem.
Tato část informačního a grafického doprovodu mapy ilustruje, řekněme, ideál dobré vlády. Skutečný stav věcí odráží spíše alegorie pod ní, o níž jsme se zmínili v úvodu: vůz plný rozhádaných cestujících přetahovaný na obě strany.
Pozor na kulhavého pikarta
Co nedořekla informativní část mapy, dopoví příběh jejího tisku. Jak už víme, ústřední postavou byl Mikuláš Klaudyán, mladoboleslavský lékař, humanista a člen Jednoty bratrské, ač není jisté, zda byl skutečným autorem mapy, jejím ideovým inspirátorem či jen vydavatelem.
Pro tisk grafiky v této velikosti a kvalitě byl ideální Norimberk. Klaudyán si vybral tiskárnu Hieronyma Höltzla. Ale když už byl dřevořez téměř hotov, nastal problém. Katolický Norimberk zavedl roku 1513 cenzuru. Městská rada rozhodla, že „českou mapu“musí prohlédnout někdo, kdo umí česky, aby zjistil, zda neobsahuje něco „škodlivého naší víře“.
Ke cti norimberské cenzury řekněme, že rozhodla rychle (od 4. do 11. ledna 1518) a kladně. S tím, že tiskař Höltzl má být vyslechnut, a kdyby se „kulhavý pikart“– rozuměj český bratr Klaudyán – do města vrátil, má být sledován.
Další kapitoly příběhu představují následné osudy mapy. Nevíme sice, v kolika výtiscích ji zhotovil Hieronymus Höltzl, ale moc jich zřejmě nebylo, když se z těch původních zachoval pouze jediný. (O to více vznikalo už od 16. století rukopisných i tištěných kopií.) V 18. století se dostal do rukou českého historika a osvícence Gelasia Dobnera a ten ho pak daroval litoměřickému biskupovi Emanuelu Arnoštovi hraběti z Valdštejna. V Litoměřicích – od 50. let ve Státním oblastním archivu – se mapa nachází dodnes. Proto se výroční konference koná právě tam, na litoměřickém hradě.