Konec šeříků

Občas přijdou chvíle, kdy nedbalá elegance našich veřejně zelených prostor vyvolává otázku, jestli jsme do této fáze opravdu chtěli dospět.

Obraz prvý: šeříky

Dvě stařenky sedí na lavičce a vykládají si o tom, jak coby děcka ještě vyděšená nálety byly podávány na tanky s dokonale oškubanými šeříky kolem mohutného kráteru uprostřed parku na Karlově náměstí. Jak byly barevné, jaké měly velké květy a jak hezky voněly.

Tento pomyslný, leč velmi věrný obraz se snažím popsat účastníkům mezinárodní konference o nové podobě Karlova náměstí. Všichni šmahem navrhují, aby šeříky v jejich stávající podobě byly odstraněny. Jediný profesor Cornelius Scherzer z Drážďan poznává na mnou prezentované fotografii stařičké krásné kmenné šeříky z Pillnitz. Ano, u nás takové šeříky již najdete jen zřídka ve starých vilových zahradách.

Co se šeříkům přihodilo? Z prachobyčejných „bezů“se staly jedny z nejšlechtěnějších rostlin už na sklonku 19. století. Jejich obliba trvala několik dekád a už začátkem třicátých let maji- tel největší sbírky šeříků v republice – „syringaria“vMolitorově – nabízel přes sto druhů.

Tento keř měl ovšem jednu potíž. Obvykle byl roubován na svůj vlastní odkopek, případně semenáč, a podnož silně podrůstala i odnožovala. Pro staré zahradníky to nebyl zas takový problém, pěstovali je v kmenných tvarech a podnož pravidelně odrývali. Korunka navíc byla zušlechťována pravidelným řezem pro silné kvetení a keř samozřejmě bohatě hnojen, obrýván, zaléván.

Tak tomu bylo do konce druhé světové války, a pokud žili staří zahradníci, dělo se tak leckde i mnohem později. Šeříky se sice staly symbolem konce války (ano, jsou na tancích i v Plzni, i v Praze, bez ohledu na barvu hvězd), ale péče o ně postupně upadala. Podrůstaly podnože a obklopovaly léty pěstěný kmen. Řádně proškolený pracovník tech- nických služeb pak nejstarší kmen vyřízl, tím jsme se zbavili barevných velkokvětých odrůd a zůstala nám planina. Skutečnou zkázu přinesl až celoevropsky vysmívaný „prager Schnitt“posledních dekád, kdy se začaly keře řezat do tvarů žárovek či krychlí. Tím jsme zbavili šeříky nakonec i schopnosti kvést. Když se v nich začali schovávat bezdomovci, začaly se z nich postupně vyřezávat jednotlivé části, až se z nich staly samou péčí takové trosky, že jejich likvidace je nutností. Nevím, co nám ty nebohé šeříky udělaly, ony za komunisty nemohly, ale pomstili jsme se jim dokonale.

Obraz druhý: sakury

Japonské třešně k nám začínaly pronikat v kultivarech v meziválečném období, a když se později do našich sortimentů dostala odrůda Kanzan, vysázeny jich byly tisíce ve všech městech. Podnes pa- tří mezi nejoblíbenější a sortiment sakur je jeden z obecných symbolů krásna na planetě.

Rozhlédnete-li se na konečné metra C Letňany, můžete žasnout nad tím, že máme metro až do polí. Taky ale můžete s překvapením zjistit, jak krásně se daří platanům a sakurám, které zde tehdy jakýsi odvážlivec vysadil. Dneska už by mu to kvůli univerzální vendetě proti geograficky nepůvodním dřevinám nepochybně neprošlo. Ale stromy, nechány zcela napospas a rostouce jako dříví v lese, projevily vůli žít. Na každé z těch krásných růžových sakur štěpovaných v korunce vidíte podrážející planou ptačí třešeň. Neméně ovšem krásnou.

Ale co bude dál? Zahradník nepřijde, aby zapěstoval a vychovával. O platany se začne někdo zajímat, až když první padne a způsobí škodu, pak se z nich stanou věční pacienti. Nebo je někdo vyřeže jako nepůvodní dřeviny. Ptačky přerostou sakury a zvítězí, ale ze stromu bude rizikový paskvil. Někdo ho vyřeže buď kvůli provozní bezpečnosti, anebo proto, že ptačky jsou sice domácí, ale bez regionálního původu. Vždycky přece kácí ten, kdo nesázel.

Obraz třetí: pažit

František Fajtl byl kdysi sestřelen a trávník, který ho připomíná, je střižen, jako když střelí. K jeho poctě a památce se rýsuje v drnu výrazný obrys stíhačky. Neotřelý nápad. Scénu z Tmavomodrého světa, kde Charles Dance peskuje česká esa, řka: „Neničte trávník“, zná přece každý. Legendárního stíhacího pilota silueta spitfiru připomínala jen krátce. Přišlo jaro a pomník najednou nevypadal, jak by měl. Hned z toho byl poplach na sociálních sítích i v médiích. Jak je to ale doopravdy? Marie Straková, naše přední trávníkářka, trefně