Dvouletí do školek? Data říkají ne
Starostové zuří a ředitelky mateřských škol jsou nervózní. Plně chápu tyto jejich reakce na připravovanou novelu školského zákona, podle níž by měly nově mateřinky přijímat do svých tříd také děti od dvou do tří let. Představitelé měst a obcí si oprávněně lámou hlavu nad tím, kde na to vezmou peníze. Ředitelky také zcela logicky hledají odpověď na otázku, jak takovouto péči zajistí.
Nechci vstupovat do již tak bouřlivé diskuse mezi rodiči a pedagogy o tom, jaký vliv na psychiku dvouletého dítěte bude mít, pokud začne trávit pracovní dny ve školce místo toho, aby bylo doma v péči maminky či tatínka na státem řádně hrazené rodičovské dovolené. Nabízím jiný pohled, a to ekonomický a manažerský, oproštěný od jakýchkoli emocí. Z krátkého rozboru suchých dat jasně vyplývá, že možnou změnu lze označit za velmi riskantní podnik.
Nejprve jasná data. Zaprvé, České školky jsou již nyní přeplněné a ředitelé musejí mnohé rodiče odmítat s žádostí o přijetí jejich potomka do mateřinky, protože jej již prostě nemají kam dát. Třídy nejsou nafukovací. Do třídy v české školce lze umístit až 28 dětí. To je velmi mnoho! V Estonsku je povolená maximální kapacita třídy ve školce 24 a v USA dokonce jen 20 dětí. Zadruhé, učitelé mateřinek jsou dlouhodobě podhodnocení, ale situace by se měla zlepšit. Do čtyř let plánuje vláda zvýšení jejich hrubých mezd tak, aby se hrubý měsíční příjem vyšplhal na 150 procent toho současného. Průměrný hrubý příjem se bude pohybovat okolo 45 000 korun měsíčně. Rozhodně to učitelům přejme, protože si to zaslouží. Nebude ale lehké na zvýšení najít ve státním rozpočtu peníze. Zatřetí, dlouhodobě se potýkáme se nedostatkem kvalitních pedagogů a mimo jiné i zdravotních sester.
Bez diskuse s kompetentními
Pokud zůstane původní znění školského zákona a ředitelé budou muset začít od roku 2020 povinně přijímat do mateřinek i děti ve věku od dvou do tří let, znamená to, že ve stovkách školek v zemi pro ně bude nutné vyčlenit nějaké prostory. Dvouleté děti nelze přiřadit do kolektivu předškoláků a očekávat od nich, že budou zvládat to co pětiletí. Radnice jako zřizovatelé školek v nich budou muset vytvořit oddělené prostory pro nejmenší. V mnohých školkách ale už další místo není. Nejeden starosta si teď oprávněně povzdechne. Stát si opět něco rozhodne, ale platit bude radnice; za stavební úpravy školek, za nákupy přebalovacích pultů, za další vybavení. A kde vezmeme kvalitní personál, který se nám o tyto malé děti postará? V celkovém součtu půjde o stovky lidí, které budou muset školky nově zaměstnat. Kdo je zaplatí? Ministerstvo školství, které se zapotí při shánění peněz na slíbené zvýšení platů učitelů mateřských škol? Radnice, které již nyní obracejí každou korunu v ruce?
Dosud nikdo neřekl, co by tento přechod stál. Nepochybuji o tom, že půjde o miliony korun. Nejlepší cestou je vyslechnout si názor ředitelů a učitelů. Měli bychom jim mnohem více naslouchat. Jejich obavy jsou podle mě zcela namístě.
Jen si vzpomeňme na inkluzi prosazenou bez hlubší diskuse a schopnosti naslouchat pedagogům někdejší ministryní školství Kateřinou Valachovou (ČSSD). Vize to byla pěkná: všechny děti bez rozdílu, bez ohledu na své zdravotní či jakékoli potíže se budou vzdělávat společně a těm, které budou ve výuce pokulhávat za ostatními, pomohou ve třídě asistenti. A jaká je skutečnost? Znechucené děti, nešťastní rodiče, otrávení učitelé a zástupy asistentů, kteří měli vizi pomoci naplňovat, v nedohlednu, na trhu práce prostě nejsou. To vše proto, že změna byla náhlá, neuvážená, byla učiněna bez hlubší diskuse s těmi, kdo k ní mají co říci. Nevstupujeme náhodou v případě mateřských škol do stejné řeky?
Nejeden starosta si teď oprávněně povzdechne. Stát si opět něco rozhodne, ale platit bude radnice.