Snadné kníže voliti
Podvakráte nemohl jsem na tomto místě promlouvati, ježto na úterek padl státní svátek. A tak tedy po svátcích – o svátcích: O těch, které by ještě být mohly. Což doplnit prvního května a osmého května o třetí svátek v (téměř přesně) týdenním odstupu? Šestnáctého května slaví (někteří) katolíci Jana Nepomuckého. V občanském kalendáři je však Přemysla. Což tedy učinit ze šestnáctého května státní svátek Přemysla Oráče?
Už to vidím, jak by to bylo krásné. Stadice, zapomenuté a utopené pod rozbočkou dálnice na Ústí a na Teplice, by se znovu staly centrem láskyplné české pozornosti. Aspoň jednou do roka. Putovala by sem procesí z Ústí, z Teplic i z Prahy, ba ze všech koutů země. Procesí by nosila v čele průvodu lýčené střevíce
Pondělí Neff a lískovou větev, na památku oněch artefaktů, spjatých s Přemyslovou orbou a jeho povoláním na trůn. Nosit na rukou pluh by bylo trochu nepohodlné. Pluh však očekává poutníky ve Stadicích. Očekává je na pomníku od Josefa Maxe, který upustil od figur Přemysla a poselstva (ty jsou zobrazeny jen v malém měřítku na reliéfech na podstavci pomníku, napodobujíce stylem římský Oltář míru z doby císaře Augusta) a vytvořil tak vlastně pomník pluhu.
Pomník pluhu… A svátek – čeho vlastně? Počátku české státnosti? Od toho už je podzimní svatý Václav a procesí do Boleslavi. Českého rolnictva? To by byl věru pomník ohroženého, ne-li vymírajícího druhu (čest všem, kdo odolávají!). Což svátek na památku česko-německého soužití? Sta-
Úterý Putna
Středa Baldýnský dice byly dlouhá staletí součástí území německojazyčného, německy mluvili i sochař Max a zadavatel pomníku, hrabě Nostitz. Což svátek na památku staročeského pohanství? Religionisté v 19. století chutě se chopili mýtu o Přemyslu oráči. Srovnávali ho s příběhy o římských vojevůdcích povolaných od pluhu. Hledali v něm ozvuky solárního mýtu nebo rituálu „posvátného sňatku“, při němž kněz a kněžka souloží v čerstvě vyorané brázdě, aby magicky zajistili zemi plodnost: To proto kůň Libušin už věděl, kudy do Stadic.
Nebo ještě jiná možnost. Proč vlastně poslali pro Přemysla? Protože lid nebyl spokojen se „soft“režimem Libušiným. Protože chtěl vládu pevné ruky. V Hájkově kronice Libuše varuje: „Snadnéť jistě jest knížete voliti, ale nesnadné jest voleného zase
Čtvrtek
Oliva složiti. Před jeho obličejem vaše třísti se budú kolena, oněmí jazyk, sklesnou se usta. K jehožto hlasu pro veliký strach jedva budete moci říci: Tak, pane, ano, tak, pane. Ale on svým toliko pokynutím bez vaší rady toho odsoudí, jiného vsaditi káže do vězení… Nejlepší věci vaše, kteréž se jemu líbiti budú, bráti bude… Jestliže vy na své mysli stojíte, toť se všecko skutkem vyplní.“– A co na to lid? „Tu oni vzkřikli, jako jedněmi usty pravíce: Dej nám kníže, jmenuj nám kníže!“A tak si český lid svobodně odhlasoval konec své svobody. MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák