Hudební oslava Izraele
Renomovaný orchestr, skladby, které příliš často neslýcháme, to byl program, jejž v pondělí jako rezidenční umělec festivalu Pražské jaro ozdobil houslista Julian Rachlin.
Večer v Obecním domě patřil koncertu připomínajícímu výročí založení Státu Izrael. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK měl řídit americký dirigent Leonard Slatkin, avšak z důvodu chirurgického zákroku jej musel zastoupit Tomáš Brauner, který je šéfdirigentem Plzeňské filharmonie. Záskok nebyl zdaleka tak problematický, jak to může na první pohled vypadat, protože Brauner koncert s umělci již předem připravoval jako Slatkinův asistent.
Hlavní hvězdou večera byl houslista Julian Rachlin, který provedl s ohromující virtuozitou Houslový koncert e moll op. 64 Felixe Mendelssohna Bartoldyho.
Pogrom, hned po něm piknik
Paradoxně právě Mendelssohn byl v programu jaksi nepatřičný. Koncert začínal skladbou Arnolda Schönberga Ten, který přežil Varšavu, op. 46 z roku 1947 pro vypravěče, mužský sbor a orchestr. Text pro vypravěče napsal skladatel sám na základě svědectví o strádání Židů ve varšavském ghettu, má podobu vzpomínky na kruté zacházení a ponižování, vrcholem celé skladby je modlitba Šema Jisra’el na Schönbergovu vlastní melodii. Provedení bylo velice sugestivní a orchestr, členové Pražského filharmonického sboru i vypravěč Vladimír Polívka posluchače doslova zmrazili.
A v tom byl právě kámen úrazu či dramaturgický přehmat, protože po tomto drásavém připomenutí nedávné historie a pohledu na člověka v mezní situaci následoval bezstarostný, virtuózní koncert z roku 1845. Bylo to, jako byste někoho tekutým dusíkem rychle a hluboce zmrazili a pak jej pomocí plamenometu podobně narychlo uváděli do původního stavu. Začátek houslového koncertu část posluchačů trávila „přelaďováním“.
Zajisté bylo možné vybrat jinou útěšnou skladbu nějakého „košer“autora, aby nepůsobila tak protichůdně. Chápeme, že když je k dispozici sólista Rachlinova formátu, tak je velmi těžké nevybrat mu nějaký kousek, v němž by nemohl předvést své možnosti. Budiž po pravdě řečeno, že si nelze na houslový koncert ani slůvkem stěžovat, takovéto výkony v Praze pravidelně neslýcháme. Přídavek, věta z jedné z houslových sonát Eugena Ysaye, pak byl velmi působivým ukončením programu před přestávkou.
Bernsteinova modlitba
Třetí symfonii Kadiš věnoval Leonard Bernstein památce zavražděného prezidenta Johna F. Kenne- dyho. Při jejím komponování použil hebrejskou modlitbu za zemřelé kadiš a doplnil ji vlastním anglickým textem.
Skladbu v roce 1977 ještě přepracoval, zkrátil pasáže pro recitátora a nechal na rozhodnutí pořadatele, zda vypravěčem bude muž, či žena (v původní verzi to měla být výhradně žena). Skladba pro symfonický orchestr, smíšený i chlapecký sbor, recitátora a sólový soprán je natolik náročná svým obsazením na provádění, že ji moc často neuslyšíme a Leonard Slatkin ji na konci loňského roku několikrát hrál s Newyorskou filharmonií.
Tomáš Brauner však posluchačské pochybnosti rychle zaplašil, jeho provedení třívěté symfonie bylo vyvrcholením večera. Orchestr, oba sbory i sopranistka Pavla Vykopalová se projevovali suverénní muzikálností a plně využívaly proměnlivou dynamiku skladby. Recitátor Vladimír Polívka byl místy nejistý, ale rozhodně svým kolegům výsledek nepokazil. Za mne by mohlo Pražské jaro slavit výročí vzniku Izraele každý rok.
Koncert k výročí založení Státu Izrael