Hangár, bourák a hned jsme hogo fogo
Po pravdě řečeno nemáme se my Češi špatně, ovšem nad představou luxusu větší části obyvatelstva tuhne krev v žilách. Češi dnes milují domy, jež si velikostí nezadají s leteckým hangárem a pokud možno, aby u nich stálo auto zvíci malého autobusu. Dnešní veřejná i soukromá výstavba kašle na proporce, nejlepší je narvat na malý pozemek co největší barák. Deformace čistých linií vítány, protože když už stavíme, ať máme něco „extra“.
Stačí se projít po libovolném městysi v okolí Prahy a obrázek je všude téměř stejný. Charakter těchto někdejších typických lokalit zničily developerské projekty a soukromá výstavba posledních let. Nedělejme si iluze o prvorepublikovém stavebním úsilím, bývají to také nehezké domy. Pak máme stavby vzniklé za socialismu, lepené, jak se dalo, hrůzostrašně zvětšující přestavby starého a do toho nějaký ten okál a šumperák. A dnes: navrhoval pes, stavěla kočka, každý nápad lze uplatnit. Z těchto stavebních skvostů jsou vesměs poskládané vesnice a městečka Středočeského kraje, zdejší stavební úřady povolí každému, co chce, na historicky daný typus domu nikdo ani nevzdechne. Je to zvláštní, dřív měl každý chalupník cit pro to, jak si postavit chalupu, aby srostla s krajinou a byla součástí celku. V této souvislosti je vážně zábavné, že dům podle promyšleného a také originálního projektu Jaroslava Róny, který stavěl teatrolog a nakladatel Jan Dvořák na někdejší radotínské akropoli, nemohl tři roky dostat stavební povolení. Stavební komisi se zdálo, že nerespektuje tradiční okolní zástavbu, tedy onen děsivý konglomerát staveb všeho druhu. Přehlídka nevzhledných, obrovitých a bachratých domů s vikýři, balustrádami, mansardovými střechami s divnými okny je asi v pořádku. Popisovaný stav je hodně záležitostí českou i střední a východní Evropy, v západní a jižní moderní výstavba respektuje ducha regionu, stavební mišmaš tu je vidět málokde. Však je tristní, když si po procházce v nejmenovaném městečku poblíž Prahy pozorovatel uvědomí, že jediné, co má mezi těmi všemi hrůzami normální rozměry a jednoduchou, účelnou estetiku, jsou dřevěné tzv. finské domky, které se stavěly po válce jako provizoria v rámci pomoci UNRRA.