Brabcovo šumavské skóre aneb Ticho po pěšině
Jsou to čtyři roky, co nový ministr životního prostředí Richard Brabec rozhodl zásadním způsobem změnit život a tvář Šumavy. Čtyři roky jsou dobrá doba na malé ohlédnutí, protože chyby a nedostatky se už nedají svádět na jeho ministerské předchůdce.
Největším Brabcovo šumavským počinem měl být zákon o šumavském parku. Každý má právo na změnu názoru, a tak i Brabec svůj počáteční názor na prospěšnost speciálního šumavského zákona změnil na prosazení obecného zákona o všech národních parcích. Budiž, ale vzniknul tak kočkopes, se kterým si ani jeho tvůrci zřejmě nevědí rady. Stačí připomenout chaos ve vyjádřeních Brab- cova ministerstva k vyhlídkovým letům nad Krkonošemi nebo k úpravě běžkařských tratí na Šumavě. Je jasné, že v rámci projednávání novely zákona o ochraně přírody ministr Brabec nemluvil pravdu v několika zásadních otázkách. Žádná pravomoc obcí se jeho novelou nezvyšuje a žádné otevírání dosud uzavřených částí Šumavy se nekoná.
O žádný skutečný národní park nelze pečovat bez plánu péče. Šumava je ovšem světovou výjimkou a nikomu odpovědnému, správě šumavského parku, ministerstvu životního prostředí, Evropské komisi a i jindy tolik důsledným aktivistům to nevadí. Absence plánu péče však plně padá na hlavu Brabcova ministerstva, které dosud nedokázalo to nejjednodušší, totiž příslušný dokument řádně projednat a vypořádat připomínky. Zvláštní je farizejský přístup Evropské komise, která na podzim roku 2012 uskutečnila na podnět ekoaktivistů šetření na Šumavě. Tehdy pro ně byl plán péče klíčovou otázkou, zda Českou republiku v rámci šetření EU Pilot č. 226/11/ENVI potrestat, či ne za způsob péče o lesní ekosystémy. Dnes absence plánu péče komisi nezajímá, je tak opět ticho po pěšině.
Čtyři roky nestačily
Velmi zajímavý vývoj má dokument, který zobecněl pod názvem EIA Šumava. Jde o posouzení Souhrnu záměrů a projektů pro zpřístupnění území s dominantním výskytem tetřeva hlušce v ptačí oblasti Šumava a jejich vlivu na životní prostředí. V tiskových zprávách se sice dočteme, že vyhlídka nad Plešným jezerem bude, ale ta tam je i bez jakékoliv dřevěné konstrukce. Pravdou totiž je, že kladné hodnocení dostaly pouze ty záměry, které nejsou žádným zpřístupněním dosud uzavřené Šumavy. Naopak všechny záměry na skutečné zpřístupnění Šumavy dostaly v posouzení jasnou stopku, a to včetně cesty Luzen- ským údolím k Modrému sloupu. Posuzovatelé sice ve svém posouzení navrhují určitou variantu vyznačení této turistické cesty, ale za cenu neprodyšného uzavření rozsáhlých, dosud přístupných částí Šumavy. Tiskové zprávy o tom, že otevření cesty Luzenským údolím se přiblížilo, nejsou ničím jiným než matením veřejnosti, že cesta k Modrému sloupu bude. Otázkou je, zda posuzovatelémají ve svém posudku vymýšlet nějaké varianty. Ale to bych se vracel ke své kritice kvality samotné dokumentace záměrů, ke které se váže ještě jeden zvláštní a nepřehlédnutelný detail. Dokumentace záměrů byla vyhotovena v únoru 2018, ale jejich posouzení bylo vyhotoveno už v říjnu 2016. Ať byla dokumentace jakákoliv, výsledek byl už jasně dán. Po Brabcově slibech o zpřístupnění Šumavy je tak ticho po pěšině.
Ticho po pěšině je i okolo březnické myslivny. Ta byla na zásah ministra Brabce urychleně uzavřena, ale jemu a jeho podřízeným nestačily čtyři roky, aby dali věci do pořádku. Nechci tento Brabcův „úspěch“porovnávat s tím, kolik pro veřejnost udělala maličká obec Modrava, ale jedno si neodpustím. Ministr Brabec často hovoří o pozitivních změnách Modravy, ale ani na jediné z těchto změn nemá ministr Brabec žádnou zásluhu. Pokud měla být březnická myslivna jedním z několika desítek projektů, jejichž realizaci ministr Brabec pro Šumavu do roku 2020 sliboval, je už jasné, že svůj slib nedodrží. Jedním z důvodů je fakt, že rozpočet správy šumavského parku je „na huntě“. Pokladna zeje prázdnotou, protože o šumavské dříví nikdo nestojí a parkovou pokladnu nic jiného neplní.
Hledám pozitivní téma, kterým bych svoje ohlédnutí zakončil. Místo toho mi však vytane další starost, kterou je nebývalé sucho. O neschopnosti mrtvého lesa zadržovat vodu ale příště. Snad řádně zaprší.