Vynálezce tmy v kokosovém ořechu

Ta zpráva zasáhla Brno: Jána Sedala v sobotu ráno zmlátil nějaký ubožák, má krvácení do mozku, je ve velmi kritickém stavu a čeká ho už třetí operace. Je v umělém spánku na áru.

Vzápětí se o tom začalo diskutovat na sociálních sítích a nakonec to převzala média, včetně těch bulvárních. Ta napsala, že byl zbit seriálový herec. Ovšem Ján Sedal, můj takřka celoživotní divadelní druh, je kultovní herec avantgardy. Slovenská mánička z rodu hipíků, kterou z průmyslovky v Bratislavě komunistický ředitel osobně ve třetím ročníku kopl do zadku, protože si zkoušel v první lavici akordy na papírovou kytaru.

Bedňák z Prúdů Mariána Vargy se nakonec při potulkách (jezdil jak hobo na vlacích) dostal do Prahy. Tady se zjevoval s vousy na prsa a dlouhými vlasy takřka ve všem nekonformním, co se v kultuře šustlo. V Bílém divadle Františka Hrdličky a Miloše Horanského, oné experimentální divadelní komunitě. Do rozprášení hrál v Křesadle Václava Martince. Nahrál na foukací harmoniku písničky na desku sdružení Šafrán. Ta byla bolševiky rozšrotována. Dostal se jako topič na loutkařinu na DAMU, pak uklízel domy se svojí tehdejší družkou písničkářkou Dášou Voňkovou. V roce 1980 jsme se seznámili v undergroundové hospodě U Šupů. Hned tu noc jsme založili naše první divadlo. A v roce 1982 nás dostali Josef Kovalčuk a Arnošt Goldflam do tehdy prostějovského HaDivadla.

Co se tu noc před brněnským nonstopem stalo, se ví, a je to děsivé i absurdní. Člověk, který s Jánem popíjel pivo, ho kvůli jedné cigaretě zmlátil tak, že sedmdesátiletému muži praskla lebka. Pak ho nechal být a odešel. Absurditou je, že útočník je v duchovním hnutí Hare Krišna! To duchovní ovšem ukázali přátelé Jána Sedala. Do nemocnice proudí vzkazy na povzbuzení skoro z celého světa. Čte mu je jeho dcera. Jána už probouzí z umělého spánku. Když jsem tam byl se Zuzkou Krónerovou, sáhl jí náhle na ňadro. To je dobré! Sám se označuje za vynálezce tmy v kokosovém ořechu. Mysleme na něho, ať se z tmy vrátí na světlo.