Už zase budeme dávat umění pod kuratelu

Na pobouřených reakcích ohledně uvedení inscenace Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí na divadelním festivalu v Brně, který začíná za týden, fascinují tři věci. Za prvé, že v tak ateistické zemi, jakou je Česká republika, se najednou vyrojilo tolik zastánců víry používajících obraty typu Ježíš Kristus zemřel i za vás, případně Ježíš nad vámi pláče. Člověk by myslel, že tito lidé žijí v jiném století. Kdyby se to všechno tak dialekticky nepropojilo s hysterií proti přistěhovalcům, které je u nás třeba hledat s baterkou, jistě by takový povyk nenastal.

Za druhé je neskutečné, kolik občanů je ochotno psát traktáky o něčem, co neviděli, a mají z toho jen velmi kusé informace. Neboť veřejně jsou z inscenace k vidění jen fotografie a asi tak půlminutové video z inkriminované scény, kde Ježíš znásilňuje muslimku. Že by někdo z bijců byl na premiéře ve Vídni, to asi sotva, jistě by se s tím neopomněl pochlubit.

A konečně žasnu nad tím, kolik se najednou vyrojilo odborníků na současné divadlo. Zjevně ale jde o lidi, kteří do divadla nechodí ani doma, natož aby věděli, jak vypadá dnešní evropské divadlo. Že to nejlepší se programově vyslovuje k politice a společnosti a odráží problémy, které žijeme, ostatně střet křesťanství a islámu, o jehož zobrazení inscenace usiluje, je dosti žhavá záležitost. Tito experti netuší, že se tak děje už desítky let a že hraniční prostředky, silná exprese a naturalismus nejsou nic nového. Ba dokonce, že tento stylový proud spoje- ný i s novou vlnou dramatiky devadesátých let už spíše odeznívá.

Jak správně podotkl ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, bojovníci za morálku se snaží divadelníky vtlačit do pozice obhájců tvorby kontroverzního režiséra. Jenže o něj ani tak nejde, jde přece o svobodu tvorby, která je v liberálních evropských zemích samozřejmostí. Frljič je evropský režisér, který je zván, aby pracoval na důležitých scénách. Svůj styl staví na okázalém provokování, má své zastánce a odpůrce a je klidně možné, že inscenace Naše násilí a vaše násilí dostane od české kritiky na frak. Ale nejdřív ji, sakra, musí vidět.

Kumšt musí provokovat

Jak odpovídat na hloupoučké a zároveň demagogické dotazy, zda je scéna znásilnění uměním? Že se nikdo podobně neptal stran scény brutálního znásilnění třeba v De Sicově Horalce a jiných dílech. Jistě, nešlo o Ježíšovo obcování, a i když je blasfémie známá věky, vážně ji dnes v 21. století neuneseme? To jsme takoví zkostnatělí, rigidní mravokárci? Navíc zmíněná velmi stylizovaná scéna je vytržená z kontextu uměleckého díla, které se vyjadřuje metaforou, obrazem, symbolikou a bez znalosti tohoto kontextu jeho výpověď nelze hodnotit. A pak svoboda tvorby přece spočívá i v tom, že kašle na většinový vkus, protože ten nikdy nebyl inspirativní, umění musí provokovat a znejisťovat, vyvolávat diskusi. Jásot davu nebývá průvodním jevem vzniku výjimečného díla.

Žijeme ve svobodné společnosti, každý ať si vybere podle svého, cenzuru jsme měli čtyřicet let, kdy bolševik nařizoval, co smíme číst, na co se dívat. Když mi něco nevoní, považuji to za hloupé, nevyhledávám to, ale zakazovat to druhým? Také argumenty, že se takové divadlo hraje za veřejné peníze, kulhají, protože větší sumy z veřejných financí jdou na spousty věcí, které zase nezajímají jiné daňové poplatníky.

Dnešek prostě lační po restrikcích, omezování, kárání a kuratele. Jakási bláznivá Ruska došla v Karlových Varech na výstavu Milana Knížáka, usoudila, že autor tvoří pornografii a šla ho udat a policie se tím musí vážně zabývat. Stejně bizarní je, že jedno divadelní představení, které kontroverzním způsobem vypovídá o současnosti, zaměstná houfy moralistů, ale kupodivu nikdo se nepohoršuje nad hrůzami, které na nás valí komerční televize. Reality show jako Výměna manželek nebo Prostřeno, kde se producíruje ta primitivnější část národa a teď vposledku absolutní suterén o sprosťácké rodince Štiků, jež je slavná pouze šaškováním v bulváru, hluboce urážejí lidskou důstojnost. To ale nevadí, hlavně když tam nevystupuje žádný muslim ani běženec.