Bydliště: panelové sídliště

sídliště se objevila krátce po válce, ta největší až v 80. letech. Jakými proměnami za tu dobu prošla?

Dřevní fáze (40. léta)

První tzv. protosídliště se objevila krátce po druhé světové válce. Domy se stavěly zděnou technologií, ale s využitím prefabrikovaných prvků. Vycházely z meziválečného funkcionalismu. Vznikaly hlavně v oblastech, kde se rozvíjel těžký průmysl, nejvíce na Ostravsku, Kladensku a Mostecku. Příkladem může být sídliště Stalingrad (Bělský les) v Ostravě či Solidarita v pražských Strašnicích.

Fáze socialistického realismu (50. léta)

V 50. letech nastupuje přísná typizace, která předznamenávala pozdější panelová sídliště. Domy ještě byly zděné, prvky jako schodiště, okna, dveře a stropní konstrukce pak prefabrikované. Fasády nesly bohaté zdobení. Příkladem jsou sídliště v Ostravě-Porubě, plzeňské Slovany, centrální část Dukly v Pardubicích či Stalingrad ve Žďáru nad Sázavou. Unikátem je řada šesti monumentálních věžových domů na Sídlišti Vítězného února v Kladně.

Pionýrská fáze (2. polovina 50. a začátek 60. let)

Toto období se neslo ve znamení experimentů s panelovými technologiemi. Teprve v roce 1957 vznikl celostátně rozšířený panelový konstrukční systém. Poprvé byl využit při stavbě sídliště ve Zlíně – Bartošově čtvrti, dále například na pražských Petřinách či v brněnském sídlišti Juliánov. Patří sem i pražská Invalidovna.

Krásná fáze (60. léta)

Díky uvolněnějším politickým poměrům vznikly nejzdařilejší soubory. Kladl se důraz na kvalitu. Urbanismus sídlišť je charakteristický volnou zástavbou vytvářející promyšlené kompozice, okrskovým členěním a zdůrazněním centra dominantami. Nový konstrukční systém umožňoval volnější prolamování fasád dveřními a okenními otvory a vybavování bytů lodžiemi. K nejkvalitnějším sídlištím patří brněnská Lesná, zajímavá jsou i pražská sídliště Novodvorská, Pankrác či Ďáblice, kladenská Sítná či liberecké Ruprechtice s takzvanou Hokejkou v centru i panelový dům Wolkerák.

Technokratická fáze (70. léta)

Utužení režimu se promítlo i do sídlištní výstavby. Architektura šla stranou. Důraz byl kladen na kvantitu a finanční úspory.

Typickým příkladem této situace se stalo pražské Jižní Město. Dalšími takovými degradovanými projekty jsou třeba pražské Bohnice, brněnské Bohunice, českobudějovický Máj či Mšeno v Jablonci nad Nisou.

Pozdní krásná sídliště (80. léta)

Architekti se snažili realizovat plány z 60. let nebo se přikláněli k postmoderně. Pražské Jihozápadní Město je tak rozčleněné do čtyř menších celků – Stodůlek, Lužin, Velké Ohrady a Nových Butovic –, z nichž každý je jiný. Direktivní plánování architekturu přesto poškodilo. Za zdařilejší lze považovat pražský Barrandov, brněnské Vinohrady či zlínské Jižní Svahy.

Detailně se s českými sídlišti můžete seznámit na výstavě „Paneláci“, která se do 22. července koná v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Zdroj: Paneláci.cz