NA HRADĚ A V PODHRADÍ: JAK SE ŽILO V DOBĚ JIŘÍHO Z PODĚBRAD
Porážka křižáků u Varny předznamenala obnovení tlaku Osmanů na Balkán. Cílem ofenzivy se stala Albánie, kde probíhalo rozsáhlé povstání proti osmanské nadvládě. Záměrem sultána Murada II. bylo dobýt pevnost Svetigrad, která představovala strategický bod na východní albánské hranici. Obléhání pevnosti začalo 14. května roku 1448. Přestože početní výhoda stála na straně osmanského vojska, albánské jednotky vedené knížetem Jiřím Kastriotem, řečeným Skanderbeg, podnikaly překvapivé přepady ze zálohy, které znepokojovaly nepřítele a přinášely značnou úlevu obráncům pevnosti. Obléhatelům se nedařilo dobýt pevnost silou, patrně však dokázali odříznout posádku od zdroje vody. Veliteli pevnosti nezbylo než vyjednat kapitulaci, která posádce zaručila volný odchod a připojení ke zbytku Skanderbegových sil. Dne 31. července přešla pevnost do osmanských rukou. Skanderbeg se pokusil získat Svetigrad zpět následujícího roku, nedisponoval však dostatkem sil ani vybavením, a musel obléhání vzdát. Dobytí pevnosti otevřelo Osmanům přístupový bod do nitra albánského teritoria. V říjnu roku 1448 navíc Muradova armáda zvítězila nad uherským vojskem v tzv. druhé bitvě na Kosovském poli a zpečetila tak tureckou nadvládu nad Balkánem.
Jak by měl panovník dobře žít a dobře spravovat svěřenou zemi? Právě těmto otázkám se věnoval výjimečný spis, který pro svého panovníka připravil Pavel Žídek – židovský konvertita, univerzitní mistr a nakonec dvořan českého krále Jiřího z Poděbrad. Žídkovo dílo, které v tomto seriálu bude citováno na více místech, se i proto jmenuje Jiří(ho) spravovna.
Všední život a den českého panovníka se nejvíce odráží ve druhém oddílu knihy. Zde se autor přímo věnuje vládě, duchovnímu životu, ale také životosprávě krále. Pointa textu je vyklenuta od panovnického jitra až po večer, od rannímodlitby a nutné poslušnosti papeži Pavlu III. až po večerní připomenutí pomíjivosti světa a konečnosti života každého člověka, od výchovy královských dětí až po správu nad poddaným lidem.
I když není možné text chápat doslovně jako popis denní reality panovnického dvora Jiřího z Poděbrad a některé pasáže jsou formulovány velmi obecně jako mravoučné a společenské výklady, mnohé jeho části jsou konkrétní až do nejmenších podrobností.
„Když vstanete jako matery milostivé dětem činí, tvář svú a ruce umyte, hlavu ščeste, jazyk nožíkem vystružte a račte údy své protahovati, z jivánie, z zříhanie se vysvoboditi a vždycky se kázati podkaditi … A vyprázdniti od slin, ot moče a od lajen.“Takto radil Žídek králi ve dru- hé kapitole druhého oddílu Spravovny, jak správně začít den. I když dnes zní text až vulgárně, jednalo se o pouhé zdravovědné naučení.
Panovník se měl dále řádné obléknout, a to nejen podle svého důstojného stavu, ale také vhodně k ročnímu období, a pak se soustředit k ranní bohoslužbě. Podle Žídkova textu se měl král modlit nejen za své zdraví a spásu své duše i za svou rodinu, ale také za svou vlastní moudrost, aby uměl dobře spravovat svůj lid, byl spravedlivý při soudech a v zemi udržoval mír. Jiří měl při mši děkovat Bohu mimo jiné i za to, že získal vládu bez boje, a tím připomíná komplikované uznání jeho vlády na Moravě a ve Slezsku.
Po mši měl král zůstat aspoň hodinu na veřejném místě, kde by ho mohly vyhledat chudé i jinak osudem stíhané osoby, aby mohl vyslechnout jejich stížnosti a snad i zakročit po právu. Žídek ale Jiřího nabádá: „Nic od žádného nebera, aby Vaše Velebnost jemu spravedlivé učinila a kázala učiniti.“
Ještě před obědem se měl panovník zúčastnit zasedání zemského soudu či královské rady. Pokud by snad ale byl už vyčerpaný, mohl podle Žídkových rad občerstvit svou mysl a: „… kázati sobě confectuov některých přinésti a zvláště mandluov cukrovaných.“(Jak měl podle Žídka správně pokračovat zbytek dne, se dozvíte v zítřejším dílu seriálu.)
Obléhání Svetigradu 1448–1449