Svoboda volby

Souboj megakorporací rozhodne, kolik zaplatíme

Připlatili byste si za to, že vám číšník přinese kávu nebo oběd rychleji? Že vám přijede taxi o pár minut dřív? Že nebudete v samoobsluze stát frontu u pokladny? Nebo naopak, co kdybyste si museli připlatit, abyste nečekali, nebo vás nepředbíhal někdo, kdo dá víc? Za úplně stejnou kávu, stejný oběd, nebo stejné taxi, jen proto, že chce kavárník, taxikář nebo obchodník trochu víc vydělat. Většina lidí by to v reálném světě odmítla jako absurdní, ve světě internetu se ale přesně tohle chystá. Operátoři se snaží prosadit, aby mohli po svých platících zákaznících chtít víc peněz prostě za to, že jim třeba video poběží v lepší kvalitě, nebo se jen nebude sekat na připojení, které si už jednou zaplatili.

Dnes jim v tom brání princip takzvané síťové neutrality, o který se bojuje v USA a jehož prolomení předevčírem odmítli američtí senátoři v široké koalici z obou jinak nesmiřitelných táborů. Nejde přitom o nic jiného než snahu operátorů dostat víc peněz od lidí i bohatých internetových firem. Obě strany platí armády lobbistů a další dějství přijde v červnu.

Co se ale v technologickém světě děje dnes, bude za pár let i v Česku. Dnes se tak ve Washingtonu bojuje i za Prahu. Zatím naši operátoři zkoušejí trochu jiný trik – zvýhodňovat určité služby, třeba aplikaci na přehrávání hudby tím, že jí nepočítá do limitu měsíčních dat. Ale co když budete chtít jinou? Omezení soutěže je jasné, a proto si nedávno i náš telekomunikační úřad došlápl na O . V celém sporu nejde ale o nic menšího než o naši svobodu volby jako zákazníků. Jestli si necháme diktovat, komu a kolik budeme platit a nakonec na co se budeme dívat, poslouchat, číst a co si budeme myslet. Jan Klesla