NA HRADĚ A V PODHRADÍ: JAK SE ŽILO V DOBĚ JIŘÍHO Z PODĚBRAD
Když došlo na čas oběda, měl král usednout ke stolu a nejprve vzdát díky Bohu za předložené pokrmy. Alespoň tak radil panovníkovi ve své Jiří(ho) spravovně Pavel Žídek (rady pro ráno a dopoledne najdete ve včerejším dílu). O druzích jídla měl podle něj rozhodovat králův kuchmistr, což je překvapivá rada s ohledem na to, že Žídek měl i medicínské vzdělání. Králi ale nejspíš nechtěl do stravování příliš mluvit, takže jen poněkud alibisticky připsal: „Také když ste zdrávi, jezte všecky krmě na pořád, bez výmienky, ale čijete-li kterú překážku v těle, nejezte žádných krmí bez rady múdrého lékaře ... Nic nedbati, jiesti sladké, kyselé neb jednom jiedle, ne to vše žaludek srovná.“
Abychom ale byli k Žídkovi spravedliví, o pár naučení dále varuje krále před obezitou. Plnost – tloušťka – prý přináší celé spektrum nemocí autorem detailně popsaných. Mimo jiné píše: „A to jest Vašie Jasnosti potřebie věděti pro šlak a pro nemoci shromažďovany. Neb Vaše Jasnost jest přieliš plný člověk a již k těm létóm přicházie, v kterých bude toho potřebie věděti.“A navrhuje Jiřímu jako vhodnou kratochvíli „hybanie zdravé“.
Žídek také krále varuje před bezmeznou důvěru v jednoho lékaře, neboť je lépe diagnózu konzultovat s více znalci, tedy „aby měl najméně tři lékaře a několik hvězdářuov, bez kterých by nic rady nečinil.“
Velké hostiny – hody – by se ovšem podle Pavla Žídka měly v životě krále odehrávat pouze při mimořádných příležitostech. Mezi nimi uvádí narození budoucího krále, den korunovace, uzavření míru nebo smlouvy s nepřáteli, vítězství, svatbu, narození dědice a pro paní a panny o masopustu pro obveselení všeho lidu.
V této souvislosti rozepisuje druhy masa včetně zvěřiny vhodné pro královskou kuchyni. Vedle obvyklých kachen, hus, hovězího dobytka a vepřů je na seznamu i lovná zvěř (losi, zubři, zajíci, koroptve či křepelky). Z ryb chválí zejména ty české, protože: „Česká ryba najlepšie jest: štika a kapr, losos časem svým.“Chleba prý zná téměř dvacet druhů.
Žídek radil panovníkovi nejen, jak strávit poledne, ale i jak dobře využít odpolední čas. Z jeho Spravovny se dovídáme, že prý míval Jiří z Poděbrad ve zvyku po obědě – stejně jako ráno po mši – naslouchat chudému lidu a jeho stížnostem. Není úplně jasné, zda se autor nesnažil pouze vytvořit obraz ideálu, krále, který má soucit se strastmi prostého lidu, přesto nelze vyloučit, že k nějakému kontaktu s jinou než urozenou a dvorskou společností u Jiřího opravdu docházelo.
Pokud by král potřeboval, mohl využít odpoledního času i k odpočinku: „Jestli že by Vaše Jasnost zvykla pospati, ... vždy pospěte, neb necháme navyklosti v každé přirozené věci jedva smrti se mine.“