Dvojitá poprava legionáře
PRAHA V červnu 1918 byl polní kurát 46. střelecké divize rakousko-uherské armády František Polák povolán, aby poskytl poslední duchovní útěchu zajatému českému legionáři, který čekal na popravu v jednom chlévě poblíž divizního velitelství.
Odsouzencem byl jeden z nejaktivnějších iniciátorů založení čs. legií v Itálii Bedřich Havlena. Právě díky němu a Janu Čapkovi byl v zajateckém táboře SantaMaria Capua Vetere u Neapole 17. ledna 1917 založen Čs. dobrovolnický sbor. Jeho začátky však byly skromné. Dva dny předtím 1915 dostal do italského zajetí. Právě proti témuž pluku jako legionář dělal v červnu 1918 na Piavě v zákopech propagační službu. Poslední úspěšná rakouská ofenziva však způsobila, že byl poblíž San Don`a di Piave zajat, identifikován a odsouzen k trestu smrti...
Polní kurát František Polák později vzpomínal, že při jejich hovoru se Havlena mimo jiné vyjádřil, že se smrti nebojí, že jeho smrt nebude marná, protože se Rakousko jistě do konce roku rozpadne a Čechy budou svobodné. Podle něj šlo zánikmonarchie „s matematickou jistotou očekávat“.
Bedřich Havlena byl popraven 21. června 1918 v San Don`a di Piave na druhý pokus. Poprvé šibeniční ráhno povolilo a on živý spadl do příkopu. Předseda soudu rytmistr von Fröhlich se domníval, že by legionář měl dostat milost a že by nyní, analogicky podle civilního trestního práva, mělo být od nového výkonu trestu smrti upuštěno, jelikož rozsudek nad Havlenou byl již vykonán – a tím učiněno liteře zákona zadost, ačkoliv odsouzenec mimořádným způsobem zůstal naživu. Jeho nadřízení v čele s velitelem divize generálmajorem Friedrichem von Weiszem však striktně trvali na opakování popravy. I při té druhé se Havlena choval hrdě a chladnokrevně...