V Iráku zvítězil klerik Sadr
BAGDÁD/PRAHA Bojoval proti Američanům, odmítá ale i vliv jejich nepřítele, sousedního Íránu. Premiérem se sice stát nemůže, faktickým vítězem iráckých parlamentních voleb už ale po pátečním přepočítání všech hlasů je. Šíitský duchovní Muktada Sadr bude mužem s klíčovým vlivem na sestavení příští vlády v Bagdádu. S dosavadním premiérem Hajdarem Abádím nejspíš vytvoří budoucí vládní koalici.
Irácké volby, které se uskuteč- nily poprvé od pádu teroristického chalífátu Islámský stát (IS), provázel značný nezájem voličů. K urnám jich přišlo jen 44,5 procenta, Iráčané tak jasně vyjádřili nespokojenost s bezpečnostní situací, bující korupcí i stávající politickou garniturou. Strana vedená respektovaným premiérem Abádím skončila sice až třetí, bez ní ale vládu sestavit nepůjde. Abádí hned po volbách gratuloval vítězné Sadrově koalici a vyjádřil ochotu s ní jednat o podobě budoucí vlády. Protože sám Sadr osobně nekandidoval, může zůstat v čele vlády právě Abádí.
Muktada Sadr byl sice vnímán spíš jako outsider, opět ale potvrdil, že umí zmobilizovat své příznivce, a dokonce jejich řady rozšířit. Před volbami se překvapivě spojil s komunisty a sekulárními stranami a brojil proti sektářskému dělení země. Ohrazoval se i proti rostoucímu íránskému vli- vu – právě íránské milice výrazně pomohly porazit teroristy z IS – a neváhal se vydat i do sunnitské bašty Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.
Pro Írán tak byl Sadr nejméně vítanou možností. Teherán už proto vyslal do Bagdádu jednat mocného generála Kásima Sulajmáního, šéfa elitních jednotek Kuds. Ten se vminulém týdnu snažil znovu sjednotit rozštěpené šíitské politiky a vítězného Sadra izolovat.
Nacionalista Sadr uspěl díky své přeměně ze sektářského vůdce na schopného populistu. „Začal žádat to, co chtěla ulice. Protestoval s lidmi a obracel se na všechny Iráčany jazykem, kterému mohl každý porozumět. Říkal: Já jsem jeden z vás, ne žádná elita,“citoval deník The Washington Post politologa Ahmada Majálího z Bagdádské univerzity.
Vítěz nynějších voleb se dostal do mezinárodního povědomí po americké invazi do Iráku v roce 2003. Ve své zemi byl známý díky svému otci, ajatolláhovi Muhammadu Sádiku Sadrovi, kterého v roce 1999 zavraždily bezpečnostní složky diktátora Saddáma Husajna. V chaosu po invazi se Sadr rychle zorientoval, využil stoupenců svého otce a stal se vůdčí postavou chudých šíitských čtvrtí irácké metropole. Na rozdíl od politiků, kteří se vrátili z exilu, se mohl Sadr opřít o fakt, že jako jeden z mála zůstal v rodné zemi navzdory Saddámovým represím.
Irácký šíitský klerik Muktada Sadr před volbami kritizoval sektářské politiky. Aby dokázal, že on sám je jiný, vydal se i do sunnitské Saúdské Arábie.
Násilí už nehájí
Jím založené hnutí se postupně transformovalo v takzvanou Mahdího armádu, která bojovala proti americké okupaci Iráku. Američtí vojáci měli svého času příkaz Sadra zabít či zajmout a jeho milice o síle asi 10 tisíc mužů se staly obávaným nepřítelem v celé řadě iráckých měst. Vedle boje proti USA měly ale i špatné renomé kvůli zločinům páchaným na sunnitském obyvatelstvu. Mahdího armáda byla rozpuštěna v roce 2009, o pět let později ji ale Sadr opětmobilizoval do války proti Islámskému státu.
Klerik Sadr postupně ze svého programu odstranil obhajobu násilí jako politického nástroje. „Pokud se ale Spojené státy vrátí a budou okupovat Irák, dovedu si představit, že se to změní,“řekl americké televizi irácký analytik Renad Mansour z britského thinktanku Chatham House.