Himbajs šůviks remix
Je tu osmičkový rok, oslavíme fůru výročí. Mezi nimi se rýsuje i jedno nenápadné – a to 17. prosince. Téhož dne roku 1938, tedy před osmdesáti lety, totiž vyšel první díl kresleného seriálu Rychlé šípy. „Píše Foglar, kreslí Fischer.“Tak stálo na ohmataných sešitech Mladého hlasatele či Vpředu i na pozdějších souborných vydáních z „uvolněných“šedesátých let, které lačně čítali už naši dědové a tátové (tajně snad též babičky a maminky).
Je to tak, slavní „Šípáci“, jak by pravil Bohouš se Štětináčem, už tu budou osm dekád; bylo to ovšem osm desítek let přerušovaných příběhů, které se nelíbily nacistům, komunistům a ani normalizačním soudruhům. K jestřábovskému jubileu teď vyšla zábavná kniha. Sestavil ji Tomáš Prokůpek, vydalo nakladatelství Akropolis a nese název Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství. Mladí výtvarníci se inspirovali eskapádami Mirka Dušína a spol. (v kánonu původních komiksů je 315 epizod) a vytvořili jejich cover verze či remixy.
Kvalita počinů je různá. Na jedné straně jsou tu graficky i obsahově zdařilé pocty dvojici F+F (třeba Danglárovy čtyři stránky o vzdoru klubu „Schnelle Pfeile“z roku 1941, kdy proti skopčákům chystají akci i Červenáček se Širokem), na straně druhé infantilní anebo artistní storky, jež v knize ruší. Ve třech ilustrovaných oddílech, kdy Rychlé šípy žijí JINDY (za socialismu, v domově důchodců), JINDE (na Divokém západě, v Kingově hororu To, ve sci-fi aréně) a JAKO TENKRÁT (pořádají turnaj v kuličkách, hrají swing), si každopádně „hoši i děvčata v nás“vyberou kousky, které nostalgicky potěší a připomenou chvíle, jaké zažívaly generace Čechů nad bublinami plnými plantážníků, rad i himbajs šůviks hlášek.
Slavní „Šípáci“, jak by pravil Bohouš se Štětináčem, už tu budou osm dekád; bylo to ovšem osm desítek let přerušovaných příběhů, které se nelíbily nacistům, komunistům a ani normalizačním soudruhům
Akdyž pocta, tak s odborným zázemím. Texty Tomáše Prokůpka, Martina Foreta a Pavla Kořínka, jež vznikly v rámci aktivit Centra pro studia komiksu Akademie věd a Univerzity Palackého, osvětlují vliv Rychlých šípů na český komiks, jejich „život po životě“(rozličné předělávky i parodie) a výskyt v literatuře. A to včetně odkazů na všechna ta neoficiální pokračování stínadelské trilogie typu Velinského knihy Poslední tajemství Jana T. z roku 2003, kterou jsme si museli koupit i coby dospělí – dávno poté, co „přišel náš duben“...
Soubor se dobře prodává; už v červnu vyjde dotisk. K 80. výročí seriálu mají ještě vyjít nové příhody Rychlých Šípů z inicitativy Jiřího Dubského a výtvarníka Karla Zemana. Nově vypravené spisy chystá Albatros. Rychlé šípy žijí. Jak napsal Miloš Zapletal v knížce o Jaroslavu Foglarovi (2007): „Mravní poselství považuji za to nejcennější, co čtenář ve foglarovkách nachází. Není to však poselství jediné. Foglar nabízí mladým čtenářům aktivní činnost. Vyzývá je, aby vedli plný, zajímavý život. Nebuď ňouma, pecivál.“A to není, u Jóviše, marné ani dnes!