Češi v Evropě jako husité, či jako hobiti?
Je dobře, že se v tuzemském právnickém prostředí nekonají jen akce, kde se hudruje nad tím, že se na nebohé Čechy valí záplava škodlivé regulace z Bruselu. Jedním takovým „ostrůvkem pozitivní deviace“je výroční konference České společnosti pro evropské a srovnávací právo (ČSESP), jež se konala v pátek. Nejde o nějakou sešlost „eurohujerů“, kteří by vyzdvihovali nejnovější plody „osvíceného bruselského směrnicodárce“. Naopak, konference jsou obvykle velmi kritické, ať už k některým aspektům fungování EU, či k působení Česka jako jednoho ze (stále ještě) 28 členských států.
Právě „české otázce“v Evropě byla letošní konference věnována. Náš přístup k evropské integraci lze přitom v podstatě shrnout slovy profesora Jana Kysely, že v EU nic aktivně neprosazujeme, jen se bráníme přicházející regulaci. Možná ještě drsněji to popsal soudce evropského Tribunálu Jan M. Passer. Podle něj má Česko s EU problém, protože naskočilo do poslední části utkání ve hře, jejíž cíl nechápe, pravidla nezná a jeho jediným cílem je poklidně a bez povšimnutí okopávat brambory u postranní čáry...
Nejde přitom o nic nového, Češi byli tradičně uzavření a do dění za hranicemi se zapojovali vzácně – jako hobiti, o které se svět nezajímá a kteří si díky tomu mohou spokojeně žít ve svých norách. To ale není jediná role, kterou Češi v historii sehráli – Jan Kysela připomněl, že před husitskými chorály se třásla vojska celé Evropy, mírový projekt Jiřího z Poděbrad byl zase první vizí evropské integrace. „Může platit, že co je malé, to je hezké. Nikdy by to ale nemělo být upocené a nepřátelské vůči všemu cizímu,“dodal profesor Kysela. Do historie nahlédl i Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu. Podle něj je narativ „my versus oni“účelový, ba až nesmyslný. Připomněl, že v rakouské monarchii byly české země klíčovou částí státu, a přesto čeští zástupci nedovedli ve vídeňské politice nic prosadit. „Dnes se to opakuje ve vztahu k Bruselu,“míní Kühn.
Jinými slovy, Češi se sice proti EU rétoricky vymezují, reálně však nechápou mechanismy, jakými by mohli přílišné regulaci bránit nebo chránit zájmy svých občanů a podnikatelů. „Živíme komplex malého národa, kterému všichni ubližují,“řekl Tomáš Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti. Připomněl však, že v EU je sedmnáct menších států než Česko, které ale přesto nemá takřka žádné lidi na vrcholných úřednických pozicích. „Pro české politiky je evropská politika složitá. Neznají kontext, lidi ani jazyky,“dodal Prouza. Ve výsledku pak čeští ministři na zasedání nejezdí vůbec nebo jen suše přednesou stanovisko vlády.
Evropská politika se nedělá tak, že se ministr vnitra vyfotí s puškou a pak na tiskovém brífinku hřímá se slovenským kolegou proti připravované směrnici. Je založená na vztazích, přátelstvích, protislužbách a obchodech. Pokud si to Češi neuvědomí, budou i nadále jen nadávat při okopávání brambor u postranní čáry, zatímco třeba maličké Lucembursko bude skórovat gól za gólem.