Totální chudoba je i totální svoboda
Na pozadí dohadů o složení a podpoře druhé Babišovy vlády probíhají diskuse nad tím, jak pomoci zhruba půl milionu Čechů, kteří mají tři a více exekucí a za současné právní úpravy se nemohou dostat ven.
Původní plán ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) počítal s až sedmi lety v dluhovém očistci, po nichž by člověku mohly být zbylé dluhy odpuštěny, pokud by prokázal, že učinil naprosté maximum a více zkrátka vydělat a splatit nemohl. Mezi poslanci však zřejmě větší podporu má alternativní návrh poslanců ANO Taťány Malé a Patrika Nachera, který počítá s tím, že dlužníci budou muset i nadále splatit 30 procent dluhů za pět let. Pokud to ale z objektivních důvodů nezvládnou, soud je bude moci oddlužit i bez splnění základního zákonného předpokladu.
V diskusi kolem Pelikánovy oddlužovací novely se však otevírají i další otázky, jak ukázala i konference LN na téma Nulové oddlužení: Naděje pro dlužníky, nebo morální hazard?, která se konala minulé pondělí v pražském hotelu President. Robert Pelikán představil svůj stěžejní politický projekt slovy, že jde o snahu navrátit lidi v dluhové pasti do běžného ekonomického a právního života. „V majetkově založené společnosti totální chudoba znamená i totální svobodu,“řekl Pelikán s tím, že pokud člověk nemá žádný majetek a stovky tisíc dluhů, majetkové sankce na něj nemají žádný vliv – je jim například jedno, že dostanou pokutu za špatné parkování nebo za rušení nočního kli- du, protože stejně žádné (legální) peníze nemají a v exekuci z nich tudíž nikdo nic „nevymáčkne“.
Toto úskalí potvrdila i Drahomíra Miklošová (ODS), exstarostka malé obce Obrnice na Ústecku. Z jejích 1675 obyvatel starších 15 let je více než půlka v exekuci, což z Obrnic činí jednu z nejhůře zadlužených obcí v celé republice. „Mají dluhy nejen u exekutorů, ale i u obce, za poplatky, nájmy a pokuty. Většina těch lidí na první pohled chudá není, používají auta a barevné televize, žijí docela příjemný život. Bohužel se ale dnes nevyplatí pracovat, už vůbec ne legálně,“popsala problémy při správě obce se zadluženým obyvatelstvem.
Podmínky pro osobní bankrot by ale Miklošová nezmírňovala, bojí se totiž zneužívání a signálu, že dluhy se za určitých podmínek nemusejí platit. „Spíše bych zpřísnila reklamu na půjčky, která se na nás valí ze všech stran,“řekla. Tato myšlenka se reálně objevuje imezi poslanci, podle ministra Pelikána ale jde o opatření, které je z evropského pohledu neobvyklé. „Nedávno něco podobného zaved- li v Belgii, tak jsem zvědavý, jaké to přinese výsledky,“řekl.
Zneužívání se Pelikán neobává: „Oddlužení v současnosti zneužíváno není. Nemáme takové informace ani ze zemí, které mají mnohem mírnější úpravu. Jsou to falešné obavy, systém bude obsahovat pojistky.“
Reforma osobních bankrotů by měla dostat zpět do ekonomického a právního systému půl milionu lidí. Podle ministra spravedlnosti jsou obavy ze zneužívání a kapacit soudů nedůvodné.
Zvládnou to soudy a správci?
Experti ovšem zmiňují jednu zásadní obavu – zda soudy a insolvenční správci zvládnou výrazný nárůst počtu osobních bankrotů, který lze v souvislosti se zmírněním podmínek očekávat. Na konferenci zmínil nový prezident českých exekutorů Vladimír Plášil, že by mohlo jít o skokový nárůst o stovky tisíc kauz ročně. Přitom loni bylo zahájeno jen 21 tisíc oddlužení. Robert Pelikán však tvrdí, že kapacitní obavy jsou nedůvodné, že soudy by měly zvládnout i nárůst z dnešních 20 tisíc na zhruba 50 tisíc kauz ročně.
Podobné je to i s insolvenčními správci – podle Oldřicha Řeháčka z největší správcovské firmy Administrace insolvencí City Tower nebude nárůst agendy problém. „Jen by nemělo dojít ke snížení odměn. My bychom to sice asi zvládli, ale řada menších správců by nemusela,“uvedl Řeháček.