Rychlé soudy? Ne za každou cenu

České soudy se řídí stokrát záplatovaným kodexem z 60. let Petr Lavický stojí v čele týmu, který chystá zákoník pro 21. století

Už pětapadesát let se české soudy při řešení sporů ze smluv či rozvodů řídí stejným procesním kodexem. Ten ale podle expertů již vůbec nevyhovuje moderní době, a proto ministři spravedlnosti opakovaně počítali se zahájením prací na novém kodexu. Zatím nejdále postoupily práce za Roberta Pelikána (ANO). Pracovní komise pod vedením brněnského docenta Petra Lavického již loni představila návrh věcného záměru a minulý týden se k němu na pražské fakultě uskutečnila první odborná konference. „Nová pravidla procesu musíme koncipovat z hlediska ochrany práv, nikoliv tak, aby vyhovovala soudcům,“říká docent Lavický v rozhovoru pro LN.

LN Proč považujete za nezbytné nahradit občanský soudní řád (OSŘ) z roku 1963, podle něhož se řídí řízení v civilních věcech?

Současný kodex vznikl za jiných společenských a politických podmínek a je založen na ideologii, která je dnes nepřijatelná. Opustil mnoho klasických institutů, které označil za buržoazní, a naopak otevřel civilní řízení oficiózním zásahům, aby měl stát kontrolu nad soukromými záležitostmi svých občanů. Do takřka každého řízení například mohl vstoupit prokurátor, národní výbor nebo společenská organizace. Ani více než stovka novel po roce 1989 relikty minulé doby neodstranila. Vývoj po roce 2000 pak přidával různé dílčí prvky a instituty, ale v duchu Járy Cimrmana bych to nazval tak, že se český zákonodárce stal průkopníkem slepých uliček v oblasti civilního procesu.

Výsledek je tristní – na původní ideologicky nepřijatelnou kostru byly nalepovány četné novely, takže se z OSŘ stal předpis bez jasné koncepce, jehož ustanovení si protiřečí, těžko se vykládá a aplikuje. Možnost jeho nápravy cestou novelizací se zcela vyčerpala a je třeba připravit nový předpis, který bude založen na jasné a jednoznačné koncepci. Díky tomu půjde případné nejasnosti snadno vyložit s ohledem na základní myšlenky a principy kodexu. Tímto směrem jde návrh věcného záměru nového civilního řádu soudního, který jsme loni představili.

LN Pro svůj materiál jste zvolili za hlavní inspirační zdroj rakouský kodex z roku 1895, který platí dodnes. Co říkáte na kritiku, že to je návrat do devatenáctého století?

Návrat do 19. století to určitě není a moc dobře to vědí všichni, kdo tyto názory říkají. Pokud jsme chtěli napsat kodex s jednoznačnou koncepcí, v moderní době jsme si mohli vybrat takzvanou liberální koncepci, na které byl postaven například napoleonský civilní řád soudní, nebo koncepci sociální, jejímž hlavním představitelem byl Franz Klein, tvůrce rakouského kodexu z roku 1895. Ten modifikoval pravidla, která dopadají do zjišťování skutkového stavu. Strany nesmějí lhát či zamlčovat podstatné informace a soudu se ukládá daleko aktivnější role – může klást otázky, provádět důkazy i bez návrhu apod.

Tato koncepce se ukázala být natolik životaschopnou, že ji převzala naprostá většina evropských států, ostatně u nás platila až do roku 1950. Nevycházeli jsme z původního znění, ale z aktuální verze, včetně osvědčených názorů doktríny a stanovisek soudů. Nepřebírali jsme slepě jedno ustanovení za druhým, ale prověřovali jsme, co vyhovuje a co ne, co by šlo ponechat z naší dnešní úpravy, kde se lze inspirovat v jiných zemích.

LN Vy prosazujete „sociální“model se silnou rolí soudce, který aktivně zasahuje do řízení. Myslíte, že se k nám nehodí americký model, kdy strany přinesou k soudu materiály, přednesou své projevy, soudce je vyslechne a poté rozhodne?

Jádrem toho evropského modelu je, aby soudce nebyl jen loutkou na špagátech stran, ale aby společně s nimi nesl odpovědnost za to, že řízení proběhne pokud možno rychle a dospěje k věcně správnému rozhodnutí. Jinými slovy, aby nebylo vydáno rozhodnutí, které vůbec neodpovídá skutečnému stavu.

Dívat se do USA je ošidné, soudní procesy tam fungují jinak, zdůrazňuje se tam role advokátů a jejich taktiky při vedení řízení, navíc neznají náhradu nákladů řízení a každá strana si výdaje na právníky nese sama. I v civilních věcech jsou tam přítomné laické poroty, s čímž souvisí i otázka odlišné míry důkazů. Zatímco u nás je třeba vnitřního přesvědčení soudce, které vylučuje rozumné pochybnosti o pravdivosti určité skutečnosti, v USA stačí jen dojem, že je něco „více pravděpodobné než nepravděpodobné“. Americký proces má kořeny v Anglii, kde ale na konci 90. let minulého století přijali reformu, která posílila aktivní roli soudce a systém v mnohém přiblížila kontinentální Evropě. Abych řekl pravdu, tak mi přijde, že americké pro-

Čtyřicetiletý docent brněnské právnické fakulty Petr Lavický stojí v čele pracovní skupiny, která pro ministerstvo spravedlnosti chystá nový kodex pro úpravu civilního řízení sporného před českými soudy. Návrh věcného záměru civilního řádu soudního lze od loňského listopadu studovat a připomínkovat na webové stránce crs.justice.cz.

cesní právo za evropským vývojem v mnoha ohledech zaostává.

LN Váš materiál akcentuje otázku procesní ekonomie. Jak chcete řešit problém s průtahy, které dnes často vznikají?

Říká se, že odložená spravedlnost je spravedlnost odepřená. Věcně správné rozhodnutí po mnoha letech je úplně stejně k ničemu jako rozhodnutí sice rychlé, ale úplně špatné. Prvostupňový soud musí především řádně a úplně objasnit skutkový stav. Tomu

Materiál čítající 293 stran zpracovala v období mezi dubnem 2016 a srpnem 2017 pracovní skupina, jejímiž členy jsou kromě Petra Lavického profesorka Alena Winterová (PF UK), Bohumil Dvořák (Nejvyšší soud, PF UK), Zdeněk Pulkrábek (Krajský soud v Plzni, PF ZČU) a Eva Dobrovolná (Nejvyšší soud, PF MUNI).

dnes brání úprava koncentrace, která stanoví okamžik, po němž už v zásadě nelze uvádět nové skutečnosti a nové důkazy. Nezohledňuje se však, zda opožděný přednes nebo důkaz bude mít vliv na délku řízení. My se domníváme, že strany musejí mít možnost efektivně reagovat na vývoj řízení. Věcný záměr proto ukládá stranám povinnost uvádět skutková tvrzení a předkládat důkazy co nejdříve, ale ponechává na úvaze soudce, aby nepřihlédl k opožděnému přednesu, pokud jde o zavi- něné protahování řízení. Každý soudce přece pozná, zda jde o přirozenou reakci na vývoj řízení, nebo obstrukce.

LN Civilní proces dnes zná několik cest, jak rychle získat exekuční titul pro věřitele, soud přitom však rezignuje na zjišťování toho, jak to skutečně bylo a kdo je v právu. Jak chcete řešit, aby soudy jen nedávaly „razítka“na vše, co jim přijde na podatelnu, pokud žalovaný nereaguje?

Současná úprava obsahuje jednu zásadní slepou uličku, kterou je takzvaná fikce uznání nároku, pokud žalovaný nereaguje na takzvanou kvalifikovanou výzvu zaslanou soudem nebo nedorazí na přípravné jednání.

Ta situace je řešitelná cestou kontumačního rozsudku. U nás máme extrémně úzké pojetí, kdy lze rozsudek pro zmeškání vydat jen tehdy, když žalovaný bez omluvy zmešká první jednání. Nemáme žádnou úpravu pro zmeškání žalobce. Chceme zavést systém, kdy bude vydán kontumační rozsudek, pokud se některá ze stran nepodílí na řízení, nevyjádří se, nedostaví se, byť jí v tom nic nebrání. Vychází se z domněnky, že nemá nic, co by mohl uvést na svou obranu, a stav popsaný v žalobě se tak považuje za pravdivý. To ale jenom za předpokladu, že žalobní tvrzení nejsou v rozporu s obsahem spisu. Urychlovat řízení tedy samozřejmě lze, ale nástroji, které jsou k tomu vhodné.

LN V minulém volebním období ministerstvo spravedlnosti plánovalo zavést takzvané náhradní doručení i u platebního rozkazu. To by znamenalo rychlou cestu k exekučnímu titulu. Není už toho zrychlování moc?

Takovéto postupy jsou nám všem v komisi proti srsti. Je ale třeba říci, že praxe si bohužel stejně cestu najde. Dnes to často funguje tak, že se už ani nenavrhuje vydání platebního rozkazu, soud žalobu doručuje žalovanému pomocí obyčejné výzvy, u níž je možné náhradní doručení. Součástí výzvy je ale dotaz, zda souhlasí s rozhodováním bez jednání – pokud se nevyjádří, tak se má za to, že souhlasí. Jelikož žalovanému reálně doručeno nebylo, tak se samozřejmě nevyjádří, takže pak soud rozhodne klasickým rozsudkem. Obvykle jde o věci pod 10 tisíc korun, kde odvolání není přípustné a věc může jít rychle do exekuce.

Promítá se v tom škodlivá představa, že pokud někdo podá žalobu, je automaticky „poctivým“věřitelem, a naopak žalovaný „nepo- ctivým“dlužníkem. To by se přece mělo ukázat až na konci řízení! Klíčovou zásadou každého procesu je, že musejí být slyšeny obě strany. Pokud budeme koncipovat řízení tak, že druhou stranu nepotřebujeme, tak můžeme ušetřit čas a vydávat rozsudky hned po podání žaloby…

LN Jakým opatřením ve vašem materiálu by se mělo řízení nejvíce urychlit?

Velkým problémem je dnešní systém opravných prostředků, kdy jsou některé námitky – například podjatost – zkoumány opakovaně, skoro až donekonečna. Také se řetězí opravné prostředky proti různým procesním usnesením, čímž se oddaluje rozhodnutí ve věci samé. Chceme jasně oddělit opravné prostředky proti rozsudkům a proti usnesením. Proti nim bude přípustná stížnost, ale ne vždy ji půjde podat samostatně, ale bude třeba ji spojit se stížností v jiné otázce nebo s odvoláním proti rozsudku ve věci samé. To by mělo přispět k tomu, aby řízení proběhlo rychle a plynule. Předpokládá se dále, že například vady řízení by bylo možno v odvolání či ve stížnosti uplatňovat, jenom pokud je strana předtím u soudu prvního stupně vytkla. Jinak se také přistupuje k zákazu novot v odvolacím řízení.

LN U dovolání chcete zavést odkladný účinek. Co je hlavním důvodem této zásadní změny?

Jde o problém, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení ruší pravomocná a vykonatelná rozhodnutí, podle kterých už bylo plněno. Prolomení právní moci je v hrubém rozporu s požadavkem právní jistoty. Právní moc by měla představovat jednoznačnou pečeť, na kterou se každý může spolehnout, že věc je definitivně vyřízena. U nás tomu tak není. Navíc dojde-li ke zrušení rozhodnutí, je někdy třeba vracet plnění, které už podle něj bylo poskytnuto. Kvůli tomu může být zapotřebí se znovu soudit.

Proto nám přijde vhodnější úprava, že se z dovolání stane řádný opravný prostředek a plnit se bude až po rozhodnutí Nejvyššího soudu. O přípustnosti dovolání bude rozhodovat odvolací soud – ten nejlépe ví, zda je v řízení sporná právní otázka, kvůli které je třeba odložit právní moc a vykonatelnost. Chceme ale umožnit podání dovolání v určitých případech i tehdy, pokud odvolací soud dovolání nepřipustil. V případě tohoto takzvaného mimořádného dovolání by ale nebyla odložena vykonatelnost a plnění se tak neoddálí.