Měl jsem slzy na krajíčku

Což nemohlo nic změnit na tom, že Lafata na loučení nikdy nezapomene. Když rozhodčí naposledy foukl do píšťalky, obešel v doprovodu spoluhráčů, manželky Kamily, dcery Vandy a syna Tondy celý stadion. Užíval si potlesk a skandování tribun a z reproduktorů mu hrála i oblíbená píseň Být stále mlád od Karla Gotta.

„Bylo to krásné. Musím všem lidem moc poděkovat za to, jaké loučení mi připravili,“říkal po zápase. Slzy udržel, i když přiznal: „Občas jsem měl na krajíčku.“

Bylo těžké se na loučení psychicky připravit?

Běželo mi to hlavou celý týden. Na takovou situaci se nedá asi dost dobře připravit, pro mě bylo těžké se vůbec soustředit na fotbal. Emoce byly velké. Atmosféra, diváci... Jsem rád, že jsme vyhráli, že to rozlučkové kolečko bylo s vítězstvím v zádech, o to bylo příjemnější.

Když jste viděl, jak vám fanoušci tleskají, nezamrzelo vás, že končíte?

To ne. I tohle jsou chvíle, pro které jsem fotbal dělal. Musím po- děkovat všem klubům, kde jsem byl, na všechny vzpomínám rád. Ale Sparta pro mě byla vrchol kariéry. Jsem rád, že jsem mohl končit na vrcholu.

Nemrzelo vás ani to, že jste poslední domácí zápas začal jako náhradník? Počítal jsem s tím. Bylo by asi hezčí, kdybych hrál od začátku, ale to je rozhodnutí trenéra, které jsem respektoval. Nebylo pro mě snadné se soustředit, moc jsem se nevyspal, budil jsem se, což se mi moc často nestává. Byl jsem toho dneska plný, sám jsem nevěděl, jak to zvládnu. Bylo to krásné, moc děkuju.

Jen dva góly vám chybí, abyste počet ligových tref zaokrouhlil na 200. Myslíte ještě na to, že na Bohemians můžete na tuhle metu dosáhnout?

Přiznám se, že nejradši bych to skončil už teď a za týden tam ani nejel. Mám v sobě všech těch emocí dost. A ta meta... Za celou dlouhou kariéru jsem měl strašně moc šancí, mohl jsem jich dát víc. I za to, co jsem proměnil, jsem moc rád. Tahle meta už mě netrápí.