Moskevské zlato dráždí Londýn
Dlouho se na původ ruských miliard v Británii nikdo neptal. Jenže nejde vždy jen o podnikání. Podle odhadů britských médií dnes působí v Británii stejný počet ruských agentů jako za studené války.
MOSKVA/PRAHA Londongrad nebo Moskva na Temži. Rusové tak nazývají Londýn v nadsázce, jež však má reálný základ nejen ve velkém počtu ruských občanů žijících v Británii, ale také v objemu peněz, které si s sebou přivezli. Včera ovšem dostal ruský smysl pro humor citelnou ránu v podobě zprávy výboru pro mezinárodní otázky Dolní sněmovny britského parlamentu – Rusové ohrožují bezpečnost Spojeného království. Doposud se mělo za to, že je výhodné přimhouřit oči nad původem ruských peněz i charakterem jejich majitelů, neboť pro britskou ekonomiku znamenaly značný přínos. Parlamentní zpráva s pohádkovým názvem Moskevské zlato: ruská korupce ve Velké Británii se na ruské vklady do ekonomiky dívá skepticky – podle jejích autorů rozhodně přinášejí více škod a rizik než užitku.
Od 90. let se v Londýně začaly objevovat ruské školy, v pravoslavných kostelech bylo najednou plno, stejně tak v ruských restauracích Mari Vanna a Novikov. Ruskojazyční občané bývalého SSSR se stali brzy významný- mi hybateli britské ekonomiky. Nepřicházeli totiž s prázdnou, ale s penězi, sice nejasného původu, zato jasných rozměrů – byly obrovské.
Jednou z prvních VIP investorek se stala v roce 1999 dcera tehdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina Taťjana Ďjačenková, která si koupila ve městečku St George’s Hill u Londýna dům ve stylu art deco. Stála u zrodu fenoménu, jemuž Rusové říkají „tři B“, tedy „bezpečná britská banka“. Ďjačenková věděla, že se blíží konec panování jejího otce a že rodinné úspory je třeba zabezpečit jinde než v Rusku. Po ní to zopakovaly desítky ruských zbohatlíků. Včetně nejslavnějšího z nich – Romana Abramoviče, mj. majitele fotbalového klubu Chelsea. Počátek 21. století byl poznamenán boomem ruských investic do britské ekonomiky. I jeden z nejdražších londýnských bytů v penthousu Bulgari v okrsku Knightsbridge za zhruba 150 milionů liber patří majiteli ruského pasu. Podle Amnesty International vrhli v poslední době na trh s britskými nemovitostmi ruští podnikatelé minimálně 970 milio- nů „špinavých“liber. To je prý ověřená částka – odhady jsou mnohonásobně vyšší.
Vedle toho se ruští oligarchové snaží dostat do blízkosti významných britských politiků. Pokoušel se o to i ruský magnát Oleg Děripaska. Dnes je na sankčním seznamu, a přesto se jeho firma En+ Group objevila loni na londýnské burze. Děripaska sice nyní ozná- mil, že odchází z vedení podniku, ale nejspíš jde o typické obcházení sankcí – své podíly přepíše na příbuzné, děti či jiné prostředníky.
V posledním desetiletí se mezi těmi, kdo si z Británie udělali dílem skladiště, dílem pračku úspor, objevili i lidé blízcí ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Přitom právě on v poslední době vyzývá své krajany, aby se vrátili domů i s tím, co s sebou ve strachu před daňovými orgány, tajnými službami a konkurenčními gangy odvezli. Nejde o klasické emigranty. Většina z těchto lidí pendluje mezi Ruskem a Británií.
Už 1. května Britové přijali opatření, která by měla ztížit „ulívání“peněz a firem do zámořských offshorů, protože nyní je možné zveřejňovat jména majitelů účtů registrovaných v podnikatelských rájích. Odhaduje se, že tady mají občané Ruska uloženo přinejmenším 34 miliard liber. Ty by nyní mohly být ohroženy. Britská premiérka Theresa Mayová dokonce slibovala i zmrazení ruských aktiv poté, co byli v Salisbury otráveni bývalý ruský agent Sergej Skripal a jeho dcera.
O tom, že britské vedení to tentokrát myslí vážně, svědčí i potíže doposud nedotknutelného Abramoviče. Před třemi týdny mu vypršelo vízum investora a podle britských zdrojůmu ministerstvo vnitra pobyt zatím neprodloužilo. Nejčastějším vtípkem na ruských sociálních sítích byl včera inzerát s Abramovičovým podpisem: „Koupím vízum do Británie. Za jakoukoli cenu. Zn.: Platba v hotovosti, nákladní vůz s sebou.“